Recent reviews by Ocelot

Tvůrci ze studia Sports Interactive se snaží na předešlý ročník svého manažera kopané navázat tím, že se drží zažité formulky a hesla "neopravuj, co není rozbité", přičemž do hry vnášejí jen několik drobných úprav.
Zdaleka nejpozorovatelnější novinka tohoto roku se odehrála na pozici zápasového 3D enginu. Ten za pomoci zcela nového setu hráčských animací notně přispívá k větší uvěřitelnosti a především uhlazenosti zážitku.

Walking Dead vás nebude zastavovat složitými problémy. Není to jejím záměrem. Až na několik kostrbatých akčních scén, kdy můžete zemřít, vás bude konejšivě provádět příběhem: co by se mohlo stát špatně? A tím vás zručně dostane na lopatky, vyvolá sympatie k postavám a následně je chladnokrevně zabije, abyste se cítili jako největší bídák pod sluncem. Bídák s touhou po přežití.
Walking Dead má patrně nejlepší scénář v celé herní historii a i z tak profláklého a okoukaného prostředí, jakým bez debat zombies v dnešní době jsou, dokáže vytřískat maximum.

Dishonored 2 se na úspěch prvního dílu snaží navázat způsobem, který je pro tvůrce velmý snadným. Pokračování zachovává principy hry totožné a významných novinek se moc nedočkáme. Největší změnou i lákadlem je ovšem možnost hrát za dvě postavy (jednu či druhou).
Děj se po úvodu přesouvá na jih země do Karnacy. A i když se jedná o slunnou část říše, město si s Dunwallem v ničem nezadá. Znovu je tedy vše vystavěno na pseudoviktoriánské době smíchané s oil-punkovým pojetím místního světa.
Nepřátelé jsou v Dishonored 2 chytří a poměrně rychle pojmou podezření, pokud vás zmerčí. Je radost si s nimi hrát a snažit se je obelstít. Vrací se i šerm, různé typy granátů, munice, min a nábojů do pistole i kuše. Šermování a práce s vaší čepelí vůbec nabízí dosti brutální podívanou.
Hrou lze nicméně opět projít bez jediného zabití, což platí i pro eliminaci hlavních spiklenců. Nalezení alternativního způsobu, jak se s vaším cíle vypořádat představuje další tahák a výzvu k pokoření hry. Styl hraní ovlivní i konec hry. Ty jsou opět dva. Volby jsou ve hře přítomny na každém kroku od zvolené postavy se sadou dovedností, způsobu hraní, infiltrace směrem k cíli, nebo rozdělení dovednostních bodů.
Je tu vynikající fyzika a celkový estetický dojem. Modely postav jsou výrazně stylizované a hra jako celek jakoby připomínala obživlou malbu.
A pak je tu prostředí, detaily a s tím související atmosféra. Dishonored 2 jsou v tomto ohledu opravdu těžko popsatelné vizuální hody. To musíte prostě vidět. Interiéry budov a jejich vybavení působí vyloženě ohromujícím dojmem.
Hra vám dá neuvěřitelnou volnost a možnost vybrat si, jak jí chcete hrát, k tomu solidně napsaný příběh a charaktery, se kterými se rychle sblížíte. Kdo se nepožene hned do konce, klidně stráví v uličkách Karnacy přes 20 hodin.

Děj The Elder Scrolls V: Skyrim není přímým pokračováním Oblivionu, ale odehrává se 200 po událostech ze IV. dílu, v době občanské války v králosvtví Skyrim, kde právě zemřel král.
Herní svět je stejně otevřený a rozlehlý jako v Oblivionu.
Poprvé když uděláte první krůčky se svou vytvořenou postavou, hned poznáte, že svět Skyrimu je v zimním sevření. Všude kolem samé hory a sníh a... sníh a... zase sníh. V zimních oblastech objevíte lední medvědy, vlky, pavouky, mamuty s jejich obřímy pány, šavlozubé kočičáky, a v neposlední řadě to nejsilnější (téměř) sněžní trolové.
Vy jakožto drakorozený, budete bojovat proti drakům a buď spolupracovat s frakcí Čepele, proslulími drakobijci nebo se budete učit novým slovům u Šedovousých a snažit se přijít na způsob, jak zničit vašeho nepřítele č. 1, draka jménem Alduin.
Skyrim suverénně vytesává nové standardy pro RPG s otevřeným herním světem a je dosud tím nejlepším, co kdy v tomto specifickém žánru vzniklo. Bohatá mytologie zasněženého světa, nepopsatelné množství atraktivního obsahu a dost možná nejpáradnější zpracování dračí tématiky v historii her garantuje nevídaně atmosférickou zábavu na desítky, ba i stovky hodin.

Zaklínač 3: Divoký Hon je jednoznačně nejlepší fantasy RPG současnosti.

Třetí díl Mafie se odehrává v 70-tých letech minulého století, tedy kolem roku 1968. Jakožto hráči se chopíme role černošského muže Lincolna Claye, bývalého vojáka elitní jednotky z Vietnamu. Lincoln se po válce vrací domů a setkává se opět se svou "adoptivní" rodinou. Jejich shledání však nemá dlouhého trvání a po jedné nepříliš zdařilé vloupačce, kterou Lincolnovi a jeho rodině dohodí místní mafiánský boss Sal Marcano. Ten samý člověk se následně rozhodně všech účastníků loupeže Federální banky zbavit.
Město New Bordeaux, které zde nahrazuje reálné New Orleans, nabízí skvělou dobovou atmosféru a sérii jako takové sluší.
Příběh je tím největším tahákem, na který se lze s klidným srdcem při hraní Mafie III zaměřit. Hodně napomáhá i způsob zpracování a vyprávění jednotlivých pasáží, které doplňují retrospektivní a válečné záběry. Styl je vskutku filmový.
Vedle příběhu byla vždy důležitá i hratelnost, ta je v pořádku. Střelba je zábavná, byť munice je kolikrát málo a hra vás tak občas nutí do stealth postupu. Vzhledem k přítomnosti krytí se za překážky, to nebylo nic těžkého, stačilo se vyhnout zornému poli nepřátel. Navíc, dívat se na několikero poprav nožem jen tak neomrzí, akorát vás nesmí zmerčit, což také nebývá problém.
Samotná náplň hry a jednotlivých misí je dobývat jednotlivé části města a ty poté svěřovat svým kumpánům. Ti jsou celkem tři - haitská mafiánka Cassandra, starý známý Vito a irský ožrala Burke. Dále se můžete věnovat postranním misím, díky kterým si postupně odemykáte různé vychytávky, ulehčující váš mafiánský život.

Ve hře Hearts of Iron 4 dáváte rozkazy nejen divizím, ze kterých se skládá vaše armáda, ale také máte na starosti obchodování se surovinami, diplomacii, výrobu armádního vybavení, zpravodajskou službu a tak dále. Ovládání toho všeho je pochopitelně značně náročné, zejména pro nové hráče a proto vývojáři Hearts of Iron 4 kladou značný důraz na to, aby hra zůstala stejně komplexní, jako její předchůdci, ale nebyla komplikovaná na pochopení a uživatelské prostředí poskytovalo hráči jasné a srozumitelné informace.
V Hearts of Iron 4 můžete ovládat kterýkoliv stát na světě (s vyjímkou titěrných městských států) – od Lucemburska a Nepálu, až po USA, Německo a Sovětský Svaz a je na vás, jestli se pokusíte jít historickou cestou nebo se od ní odchýlíte.
Základem hry je komplexní správa vaší země. Hlavním motorem ekonomiky jsou civilní a vojenské továrny – obojí nesmírně důležité a nebojím se říci dokonce rozhodující pro osud vašeho národa. Až totiž budete bojovat s vašimi divizemi tisíce kilometrů od domova a dojdou vám potřebné zásoby, stanete se svědky rozprášení vaší armády. Budete-li formovat pěchotní či obrněné divize, prakticky vždy musíte vyrábět střelné zbraně a podpůrné prostředky. Následuje výroba požadovaných typů tanků, letadel, lodí a dalšího nezbytného vybavení. Ve hře je zastoupena veškerá vojenská technika z druhé světové války a mnohokrát budete váhat, jestli začít vyrábět zcela nové typy tanků, letadel či lodí, nebo necháte divize vyzbrojit těmi již vyrobenými a uskladněnými.
Hearts of Iron IV nezklamala. Naopak, podle mého názoru překonala hra veškerá očekávání.

Počtvrté se Temný rytíř vrátil v sérii Arkham, aby ochránil svůj rodný Gotham před všemi možnými i nemožnými neřády.
Batman má v Gothamu nejen nepřátele, ale i řadu spojenců. Zatímco komisař James Gordan poskytuje policejní podporu, jeho dcera Barbara zajišťuje všechny IT vymoženosti. A Lucius Fox bude váš oblíbenec díky neustálému přísunu nových hi-tech udělátek, které z vás udělají ještě nebezpečnějšího přerostlého netopýra.
Kromě pasivní podpory se dočkáte i aktivnější zálohy. Catwoman, Nightwing i Robin jsou v příběhovém režimu hratelní a dokonce jejich útoky můžete spojit s těmi Batmanovými v efektní zakončovací rány. Jejich přítomnost je více než vítaná.
Arkham Knight přichází i s několika zásadními novinkami, které souvisí nejen s bojem. Je jím jednak přítomnost Batmobilu, jednak tzv. dual-play. Batmanova kára se může jevit zpočátku jen jako prostředek pro rychlejší pohyb po městě, zdání ale klame. Vzhledem k tomu, že Batmobile budete ovládat také na dálku, budete si jím muset často pomáhat při hádankách (bourat zdi, zvedat výtahy, mosty, eskortovat ohrožené osoby), ale samozřejmě také při likvidaci nepřátel, kteří se po Gothamu pohybují v dopravních prostředcích.
Arkham Knight je skvělou akční jízdou, které dominuje parádní příběh a výborná hratelnost kombinující prvky čistokrevné akce a taktického plížení. Připočtěte k tomu Batmanův oblek, tisíce serepetiček, krutopříšný Batmobile, všudypřítomný déšť, chaotickou atmosféru a Batmana samotného.
Batman: Arkham Knight má mouchy, ale na tom, že vás dostane příběhem a skvělou hratelností, to nic nezmění.

Hra začíná ztroskotáním Lary a jejich kumpánů na neznámém ostrově v Dračím trojúhelníku nedaleko Japonska. Na ostrově, který přitahuje lodě i letadla jako magnet a je doslova posetý jejich vraky.
V Tomb Raider je sice hrdinkou Lara Croft, ale není to ta Lara, která je tak drsná, že dvojicí bouchaček ustřílí i Tyranosaura Rexe. Je to nová Lara. Mladá Lara, která sotva dostudovala vysokou školu a vyráží na svoji první expedici hledat ztracené japonské království Yamatai.
Lara si na začátku musí vystačit jen s improvizovaným lukem a vachrlatým páčidlem, vhodným tak akorát k otvírání starých beden. Ale postupem času do arzenálu přidá cepín na šplhání, ohnivé šípy nebo lano, které se přivázané k šípu dá použít ke šplhání, ale i ke strhávání nepřátel z říms do propastí.
Zbraňový arzenál se postupně rozroste o pistoli, brokovnici nebo útočnou pušku. Zbraně se navíc pomocí nalezených součástek dají vylepšovat, takže postupně namontujete větší zásobníky nebo přesnější mířidla. A navíc je využijete i mimo boj.
V čem Tomb Raider exceluje, je jeho klasická hratelnost a herní design. Řeč už byla o povedených přestřelkách, ve hře ale nechybí ani nádherné scenérie ostrova, skvělá starověká architektura a industriální oblasti, které na ostrově zbyly po druhé světové válce. Design úrovní je výborně vymyšlený a během pohybu v jednotlivých částech ostrova se neztratíte.
Tomb Raider dohrajete, v závislosti na vašich sklonech k objevování a sbírání bonusů, za nějakých 11-15 hodin čistého času, což sice může vypadat ve srovnání se staršími díly jako směšně málo, ale vzhledem k intenzitě akce a dynamice příběhu jde o slušné skóre.

Asi není nutné zmiňovat, že bez znalosti předchozích dílů se u The Phantom Pain tak úplně neobejdete. Ostatně i fanoušci série mají často problém vysvětlit, co se ve švihlém světě Metal Gearu děje, a pokud jste se sérií s pěti různými lidmi se jménem Snake dosud neměli tu čest, budete hodně tápat, protože všechno je propletené se vším.
Devět let po událostech z prologu Ground Zeroes se Big Boss aka Naked Snake aka Venom Snake probouzí z kómatu. Bez ruky, se střepinou v mozku a s nemálo nepřáteli, kteří by preferovali, kdyby se z postele už nikdy nezvedl, v čele s tajemným Skull Facem a jednotkou XOF, kteří během Bossova dočasného odpočinku zatím střádali své plány, jak uvrhnout už tak křehký svět do chaosu.
Ústředním motivem hry je vaše základna, o kterou se musíte starat. Nabíráte nové vojáky, vybavení, zbraně a rozšiřujete svůj vliv. Právě management základny je prvním životně důležitým pilířem hry, který je propracován do takových detailů, až občas přechází zrak. Můžete měnit téměř vše, od vzhledu až po zaměření jednotlivých částí základen, přehazovat zaměstnance, vyvíjet nové technologie, zbraně, dopravní prostředky a odemykat spoustu technických gadgetů, které vám pomohou v boji.
Největší inovací v rámci série a zároveň hlavní důvod, proč je tak zábavné MGS5 hrát, je žánrový přechod do otevřeného světa. Afghánistán i Angola jsou obrovské plochy, na kterých je snadné zabloudit nebo zatoužit po rychlejším způsobu dopravy. Po několika desítkách hodin už budete znát některé cesty a lokace, ale pořád budete schopní na mapě zabloudit nebo objevit úplně nová místa.
Je na vás, v jakou denní dobu se vydáte jej hledat, s jakou výzbrojí, s jakým parťákem, zda budete přepadat osamocené vojáky a následně z nich páčit informace s namířenou pistolí nebo vytaseným nožem, zda do nepřátelských táborů či základen budete vstupovat potichu nebo v doprovodu přivolaného náletu. Phantom Pain je dotažený prakticky k dokonalosti a hrdě ukazuje, jak má správně vypadat moderní stealth hra.