Recent reviews by Lokken

Can't Live Without Electricity bych přirovnal ke hrám jako je Minimetro nebo Mini Motorways s tím rozdílem, že se hraje na tahy, což mě osobně vyhovuje daleko víc.

Každé kolo se vám na mapě objeví dva domečky a vy je musíte drátem (i když ten popravdě vypadá jako silnice) propojit s příslušnou elektrárnou stejné barvy. To musíte udělat i ve všech dalších cca 50 kolech, což znamená, že ve výsledku bude na mapě nějakých 100 domečků. Přičemž elektrárny jsou povětšinou čtyři nebo pět. Což ve výsledku udělá z mapy – jak bych to řekl – ‚pěkný bordel‘. Naštěstí většina map obsahuje nějakou formu teleportů, takže se s dráty můžete dostat do míst, kam byste se normálně nedostali, jelikož se dráty různých elektráren (barev) nesmí křížit.

K dalším nástrojům kromě drátů patří:

Kladiva – Kladivo musíte utratit pokaždé pokud s drátem přejedete přes pole s nerovným terénem ( Rovný terén je vždy terénem, na kterém na konci bude stát domeček )

Mosty – Některé mapy obsahují také vodní plochy. Na těch se sice nevyskytují žádné domečky, na druhou stranu pokaždé, když s drátem přesahujete z pevniny do vody a naopak, musíte utratit jeden most.

Potrubí (pipe) – Hodně levelů má i formu vzdušných ostrůvků nebo prázdného prostoru mezi pevninami. A ten je možné překlenout právě pomocí potrubí.

Spolu s drátem se jedná o čtyři základní typy spotřebního materiálu, které jako hráč potřebujete pro propojování domů a elektráren.

Na začátku máte nějaký počáteční materiál a každé kolo si vybíráte mezi dvěma víceméně dvojicemi materiálů, které zrovna chcete/ potřebujete a které jsou dostupné na dané mapě. Každá mapa je jiná a od toho se odvíjí i dané množství materiálu, které vám bude nabídnuto.

Domečky se generují po mapě náhodně, takže když si danou mapu budete chtít zahrát znovu, abyste například dosáhli tří hvězdiček, když se vám to před tím nepodařilo, rozdělení domečků bude pokaždé jiné. Ačkoliv bych řekl, že obtížnost jako taková se na dané mapě víceméně nemění. Ale samozřejmě, některé rozmístění domečků je příhodnější než jiné.

A rozhodně vám můžu zaručit, že se vám nejednou stane, že se vám objeví domeček jedné barvy v místě, kde tu barvu vůbec nemáte zastoupenou. To je jedna ze chvil, kdy se budete muset trochu zamyslet a kompletně přestavět část již vystavěné mapy.

V popisku hry je psáno, že je to ‚puzzle game‘ s čímž nevím, jestli můžu úplně souhlasit. Je to logická hra to určitě, odpočinková také (na rozdíl od jiných her, tak se u této dobře poslouchají audioknihy ;) ), nenáročná… no to nevím, jelikož občas si budete říkat, že to prostě není možný dohrát. U ‚puzzle game‘ většinou musíte nalézt nějaké kreativní řešení, myslet mimo krabici, ale zde využijete jenom jeden způsob myšlení. Což není nutně špatně, mě to například vyhovuje. A vyhovuje mi to i více než na začátku zmíněné Minimetro. Zde totiž, když se vám nějaký domeček objeví někde, kde se vám to nehodí, můžete si kloudně dát načas a překopat celou elektrickou síť. U Minimetra jsem měl právě ten problém, že po přestavení sítě, nestíhají vlaky tak rychle reagovat, jelikož nejdříve musí dojet a pak se ta trasa změní. Tady se to mění rovnou a za mě to funguje na jedničku.

Existuje celkem 26 map na čtvercové síti a 26 map na hexové síti. Možná se vám to bude zdát málo, ale u těch těžších map se může hratelnost trochu protáhnout. Lehčí levely dohrajete za 10, 20, 30 minut. U těch těžších jsem do toho čučel i více jak hodinu. Ale pocit zadostiučinění, když se to člověku konečně podaří propojit optimálním způsobem, je opravdu k nezaplacení.

A kdyby vám to nestačilo, tak je k dispozici i level editor. Ten je také velice snadné na ovládání a pokud máte nutkání si vytvořit nějaké mapy sami, tak určitě můžete (Někteří hráči tento editor trochu používají jako nástroj pro malování. A přiznám se, že sám nejsem výjimka :D ). Tudíž pokud si budete chtít zahrát více levelů, tak rozhodně můžete.

A když ještě přidám, že hra stojí pouze 5 euro, řekl bych, že není co řešit.

Can't Live Without Electricity určitě vřele doporučuju!

Aces & Adventures je dobrá hra (s ne příliš dobrým názvem, jak si teď uvědomuji).

Ve zkratce: hru můžu doporučit.

Hra má pár originálních nápadů, občas se dají tvořit ultra-silná uspokojující komba a rozhodně se necítí jako jenom další deck-building jak z pásové výroby. Takže za mě palec nahoru.


V té delší verzi bych se ale na hru podíval z trochu širší (a hlavně detailnější) perspektivy. Sice nevím, komu by se to chtělo číst, ale pokud vás to zajímá…


Obecně

V popisku hry je psáno (přeloženo do češtiny): „Aces & Adventures je deckbuildingové RPG s pokerovými souboji.“ A já bych popravdě nesouhlasil s tím slovem ‚pokerové‘ či ‚pokerem poháněné‘ souboje. Pokerové karty se zde sice vyskytují, ale popravdě jsem z toho nikdy neměl 100% pokerový nádech. Spíše jako karetní hra, ve které se vyskytují kanastové karty.

Navíc bych řekl, že zde chybí zásadní informace, že tato hra je spíš z větší části (minimálně alespoň ze začátku) rogue-LITE než rogue-LIKE. Tím chci říct, že čím více hrajete, tím získáváte možnost být na začátku běhu silnější, než že by záleželo na tom, co uděláte v průběhu běhu.

Abych to vysvětlil, tak nejprve musím trochu probrat, jaké možnosti má hráč během souboje k dispozici.


Souboje

Základní mechanika hry je opravdu založena na pokerovém (kanastovém) balíčku karet. Ten je pro každou třídu stejný na začátku každého běhu. Během běhu je ho možné upravovat jen minimálně.

V souboji na začátku tahu hráč dostane 5 pokerových karet a na základě počtu karet v kombinaci, kterou s nimi utvoří, udělí nepříteli patřičné poškození. Bohužel to není za danou pokerovou kombinaci, ale pouze za počet karet v dané kombinaci. To je například prvek, který mě tak trochu vadí, nebo rozhodně rozčiloval, když jsme se s hrou seznamoval. Nelze použít 2 a flush nebo i postupka je vlastně silnější kombinace než poker. A je jedno jestli zahrajete postupku nebo royal flush. Obojí uděluje jen 5 bodů poškození. Neříkám, že to vzhledem ke hře nefunguje, jen že mi to jistým způsobem vadí, jelikož zákonitosti pokru mi rozhodně nejsou cizí.

Hráč má vždy možnost jednoho takového útoku během svého tahu. Při útoku nepřítel má možnost obrany. To znamená, že si lízne takový počet karet, který se rovná jeho obraně mínus váš útok. (Hráč i každý nepřítel má vždy hodnotu útoku, obrany a počet životů). Pokud má menší kombinaci než hráč, utrpí poškození nepřítel. Pokud ale při obraně má větší pokerovou kombinaci, tak utrpí poškození sám hráč. Víceméně totéž platí i pro útok nepřítele na hráče.

Tento systém mi připadal na začátku trochu těžší na pochopení, ale během několika soubojů se to dá celkem dobře osvojit.


Ability a schopnosti

Kromě normálního útoku má hráč k dispozici i balíček abilit (schopností). Ten obsahuje 30 karet, které si každý hráč sestavuje před zahájením běhu. Každá z pěti tříd má svoje vlastní víceméně jedinečné ability a tím i herní styl.

Na zahrání abilit na místo many – jako je tomu u většiny jiných her – potřebujete použít určité typy/ barvy pokerových karet. Každá karta vyžaduje jiný typ, občas i třeba konkrétní hodnotu, nebo kombinaci jako pár či trojici. To dělá hra velice dobře. Nějaké ability jsou útočné, jiné podpůrné a úkolem hráče je vyvážit hraní abilit za pomocí pokerových karet a útočit za pomocí taktéž pokerových karet.

Každá třída má také unikátní aktivní schopnost. Tu může hráč použít jednou za kolo. Můžete si například líznout abilitu, nebo získat další útok navíc – záleží na třídě. A jelikož je každá schopnost jiná, také přizývá k různorodosti tříd.

Postupně v běhu hráč získává takzvané Levelovací karty, když je čas na ‚level up‘. Což vlastně znamená, že získáte jednu z dostupných pasivních schopností, které si postupem hraní můžete odemykat. Je možné v průběhu běhu získat tři levely – čili až 3 level karty s pasivní schopností. To, jakou level kartu si zvolíte dosti podporuje vaši aktuálně hranou strategii. A těch strategií jde určitě najít více než jedna. Ale přiznávám, že některé se na první (i na druhý) pohled zdají lepší než jiné.
Vůbec nejzábavnější pro mě hra začala být, když jsem si vylepšil jednu třídu natolik, že jsem si mohl při ‚level upu‘ vybrat jakoukoliv kartu, a to například i opakovaně. V tom je za mě ta největší síla, která může vytvořit opravdu extrémní a vtipná komba.


Balíček abilit

Na začátku máte jenom startovní ability nejhorší rarity. Ale v průběhu hraní dostáváte ‚manu‘. Což je jistá forma zkušeností. Za každých 100 many, dostanete jakoby jeden balíček s 5 abilitami k náhodné třídě. Asi to dost může připomínat ‚lootboxy‘ Na druhou stranu je předem stanovené jaké maximální množství můžete mít od jednotlivých abilit, proto tedy časem dostanete všechny.

A právě kvůli balíčku abilit se hra cítí více jako rouge-lite. Na začátku jste víceméně slabí. Ale když si odemknete více abilit lepší vzácnosti s lepšími vlastnostmi a sestavíte si dobrý balíček a zesyngronizujete ho s ‚level up‘ schopnostmi, tak na začátku běhu můžete být přesílení, alespoň co se týká nižších úrovní obtížnosti. (nutno podotknout, že se vzácností abilit vzrůstá i jejich cena při zahrání)

Naštěstí postupem hraní odemykáte i těžší obtížnosti, takže se to nakonec ve výsledku tak nějak vyváží.



Nepřátelé a jejich schopnosti

Při vyšších obtížnostech se zesilují především nepřátelé. Každý nepřítel je také víceméně unikátní, jelikož existuje řada různých schopností (pasivních/ aktivních), které nepřátelé mohou mít.

Abych byl upřímný, já jsem ty jejich schopnosti začal zkoumat jenom na začátku, když jsem hru začínal poznávat a pak až na obtížnějších úrovní, kde už to byla trochu výzva. Ten střed popravdě ani moc nepocítil.


Herní režimy/módy

Za prvé je to příběhový režim. Ten se skládá ze třinácti kapitol, přičemž každá vám může zabrat 5 až 10 minut a to vždycky ve čtyřech obtížnostech. (Jedna kapitola = jeden běh)

Příběh jako takový hodnotit nemůžu, ale hratelnost ně je každá kapitola +- jiná a jelikož to jsou opravdu krátké běhy, je docela dobré použít právě kampaňové běhy pro učení se a sestavování si balíčku abilit.

Dále je mód War of the branches, což je trochu delší běh, který již více otestuje vaše schopnosti. Na rozdíl od příběhového režimu, zde máte již tak trochu klasickou mapu událostí a hráč si může vybrat kudy se vydá. Je zde možné taky přidávat a ubírat ability z balíčku, nebo i měnit trochu pokerový balíček.

Mód Invernal spiral je podobný jako War of the branches mód, ale s tím rozdílem, že na začátku běhu si nemůžete zvolit balíček abilit. Začínáte s deseti slabými abilitami a na vaší mapě událostí narážíte na více událostí, které dávají/ upgradují/ nebo odstraňuje ability. Tento mód je nejvíce rogue-LIKE mód ze všech, jelikož opravdu záleží co po cestě najdete. I tak ale musíte uvažovat i před začátkem běhu, na jakou strategii se zaměříte, kvůli vašim ‚level up‘ schopnostem.

Nedávno také přidali i denní výzvy, které jsou hned ve třech podobách s unikátními doplňkovými pravidly pro daný běh. A popravdě je to dobré. Běhy trvají 10 až 20 minut, vždy podle daného druhu výzvy a je to fajn.


Grafika

Grafika v samotném souboji se mi líbí. Všechno je uděláno z karet, kostky využíváte na počítání životů, a dokonce máte i žetony, které udávají kolik útoků ještě máte k dispozici. Prostě paráda.

Co mi ale už nesedlo je to 3D prostředí v hlavní nabídce. Možná to dělá můj ne příliš nový počítač, ale kdykoliv jsem v hlavní nabídce, tak se všechno seká a je zpomalené.

Také pomalé otevírání ‚loot boxů‘ je místy hodně otravné, nebo využívání mincí na vylepšení třídy. Všechno tohle se mi zdálo zdlouhavé, sekané a neohrabané.


Závěr
To ovšem nemění nic na tom, že tuto hru doporučuju. Je opravdu jedinečná, má své kouzlo a myslím, že rozhodně stojí za vaši pozornost, hlavně pokud se zajímáte o deck-building (, i když ten deck-building se většinu času odehrává hlavně mimo hru) :D

Potion craft aneb Severus Snape bude koukat, jakého má skvělého soupeře v přípravě lektvarů. :D

Teď vážně:
Potion craft je skvělá odpočinková hra o optimalizaci. Asi nebude pro hráče, kteří pořád potřebují nějakou tu akci, ale pokud máte rádi relaxační hry, kde optimalizujete proces výroby, tak tuto hru si zamilujete!

Hlavním jádrem hry je samotné vytváření lektvarů. To je uděláno vskutku velmi zábavnou formou. Jako alchymista máte alchymistickou mapu, na níž jsou vyobrazeny účinky (např: léčení, mana, obratnost, levitace, …). Abyste uvařili lektvar s konkrétním účinkem musíte přidat do kotle takové přísady a v takovém množství, aby se lektvar na alchymistické mapě přesunul do konkrétní pozice. Každá přísada totiž posouvá lektvar na mapě v určitém směru (a většinou rozhodně ne přímočaře), a proto za kombinací různých přísad můžete postupně dosáhnout všech možných účinků.

Vtip je v tom, jak jednotlivé přísady kombinovat, jak moc jakou přísadu rozdrtit v hmoždíři, jak využívat víry, které váš lektvar mohou ‚teleportovat‘ o něco blíže k účinku, který právě potřebujete, nebo jak využívat vodu, která vrací lektvar do středu mapy.

Jelikož má hráč na začátku omezené zdroje, tedy přísady, které má k dispozici, bude chtě nechtě muset cesty k jednotlivým účinkům optimalizovat, aby utratil co možná nejmenší množství přísad nebo aby byl daný lektvar co nejméně nákladný. Protože ušetřit i jen jedinou surovinu může hodně pomoci, ještě když se vám skladové zásoby povážlivě tenčí.

A to je vlastně ten nejzábavnější aspekt hry. Vymýšlet, jakým způsobem by se dalo dosáhnout snížení nákladů na výrobu toho a toho účinku, nebo kombinace účinků. O tom to vlastně celé je. Minimálně pro mě.

Někomu by se Potion Craft mohl zdát repetitivní a on ve skutečnosti možná i repetitivní je. Vaříte lektvary, prodáváte je zákazníkům, vaříte lektvary, prodáváte je zákazníkům, vaříte lektvary, … Jenže v jistém smyslu, každá hra je repetitivní. Ve střílečkách pořád střílíte, v MMORPG bojujete a levlíte, a v Potion Craftu zase vaříte lektvary a prodáváte je zákazníkům.

Když už jsem u zákazníků… Musím ocenit jakou formou jsou zde zákazníci ztvárnění (a to nejen graficky, jelikož vizuál této hry je prostě dobrý, stejně jako hudba). Zákazníci za vámi nepřijdou a neřeknou, že prostě chtějí léčivý lektvar (i když asi existuje pár výjimek), jed nebo halucinogen. Oni vám prostě řeknou i proč ho chtějí.

Příklad trochu v parafrázované podobě: „Můj manžel si narazil palec a teďkoň skučí, že nemůže pracovat. Nemůžete tomu lenochovy něco dát, abych všechnu práci nemusela odřít sama?“

Nemluvě o tom, když zákazníci nemají zrovna dobré úmysly: „Hele, lékárníku, v noci si zaskočím k sousedovi něco si ‚vypůjčit‘ a nerad bych, aby se probudil ve špatnou chvíli. Jistě mě chápete.“ Jejich upřímnost je bezkonkurenční, a hlavně dokáže pobavit. Navíc typů zakázek existuje tolik, že určitě takových 20 hodin budete mít pocit, že každý zákazník má vlastní řádky.

Systém smlouvání o ceně za lektvar je také solidní, nebo za mne alespoň funguje dobře. Taková klikací minihra, u které se dokážete i trochu zapotit. (Malá rada: Nekupujte si Smlouvání II – čili smlouvání na velmi těžkou obtížnost. Kdyby existoval achievement: Úspěšně smlouvej v nejtěžší obtížnost ve smlouvání, tak bych do teď neměl odemčené všechny achievementy. Neříkám, že to nejde, ale je to brutálně těžký!)

Já hrál hru už v předběžném přístupu, a i tehdy to byla solidní hra (Hrál jsem ji 50h a nyní 50 dalších) Jen si nejsem jistý tím systémem ukládání. Dříve byl pouze jeden úložný prostor, který se automaticky pře-uložil, ať jste udělali cokoliv. Nyní lze ukládat na různé pozice, a tedy si načítat hru, když se vám nepodaří smlouvání, nebo když vám ‚ujede‘ lektvar.

Na jednu stranu, chápu proč tomu tak je. Hra tím pádem není trestající, ale zase nemá žádný dopad, když uděláte chybu. Je to dobře? Je to špatně? Sám si nejsem úplně jistý. Je ale fakt, že kdyby hráč neuspěl ve smlouvání, když se mu hra párkrát sekne (nejspíš kvůli slabému PC), tak by byl asi pěkně nakrknutej (mám s tím osobní zkušenosti).

Další skvělá věc je čeština hry. Překlad je solidní a řekl bych že vzhledem k formě objednávek zákazníků, i nezbytností. Kdyby hra neměla českou lokalizaci, je možné, že bych si hru nekoupil, jelikož by tam bylo dosti textu, který by si hráč musel přeložit, aby pochopil kontext zadané zprávy.

Jak už jsem zmínil, mě hra zabrala cca 50 hodin, ale jak jsem koukal, tak někdo to zvládl i za 30. Co se týče pozdější hry, hra je pořád stejná, ale hráč dostane možnost pracovat s lepšími přísadami, které na mapě mají větší dosah a také dostávají zajímavější pohledávky na vzdálenější účinky složitější na přípravu. Dále je k dispozici i druhá alchymistická mapa, která dává hře mírné zpestření. A také zákazníci občas bývají vybíraví ve složení lektvaru, že chtějí nebo nechtějí, aby obsahoval nějakou přísadu, nebo chtějí více účinků, nebo chtějí lektvar z jednoho druhu přísad – co je podle mě nejlepší challange v závěru hry –, nebo mají všechny tyto podmínky současně. Za pomocí znalostí co máte, dojít k účinku za pomocí kombinace pouze jedné přísady je prostě zábavná forma, jak si hru před dohráním zpestřit.

Upřímně bych ocenil více takových výzev, které by prodlužovali hratelnost, ale nic nebráni hráči, aby si takové výzvy vytvořil sám (nebo na Potion Craft discordu jsou také nějaké formy výzev, ale radši bych byl, kdyby byly zabudované v samotné hře. Kromě toho tam najdete k dispozici mnoho optimalizačních tabulek s druhy účinků, zakázek a cen jednotlivých přísad. Takže jestli nechcete všechno hledat sami, i taková možnost existuje.)

Verdikt je samozřejmě obrovské doporučení.

A jestli vývojáři přidají nějaké nové mapy nebo nějaký nový obsah, určitě se ke hře rád vrátím.
A možná i kdyby nic nového nepřibilo.

Za sebe můžu DLC jednoznačně doporučit.
ALE je určitě možné, že nebude pro každého. Proto se na závěr budu snažit shrnout (uhodnout?) pro koho toto DLC je vlastně určeno. (hledej očíslované odstavce)

Co toto DLC obsahuje, je sice popsáno již v samotném popisku, ale myslím, že nebude na škodu trochu rozvést co jsou tyto nové mechaniky zač:

Shards (Střepy): Střepy jsou defacto měna, kterou nespotřebováváte, ale naopak dostáváte. V každém kruhu kromě standartních věcí jsou nyní i nová místa, kde můžete získat nějakou odměnu ve formě peněz, artefaktu či vylepšení jednotek a kouzel. Pokud tento bonus budete chtít, dostanete kromě samotného bonusu i určité množství střepů. A podle toho, kolik máte střepů, se vám ztěžuje i samotný běh. To se projevuje většinou v podobě vylepšených jednotek soupeře, které mohou mít například multistrike, více životů, větší útok atd. To samé platí i pro bosse. Prostě za odměnu, kterou dostanete jakoby zdarma, dostanete penalizaci ve formě těžších protivníků.

Ještě bláznivější jednotky: Podle mě nejdůležitější věc, kterou si se střepy můžete vylepšit jsou samotné jednotky (units). Můžete vlastně obětovat jednu jednotku a její schopnost (víceméně v té či oné podobě) přenést do jednotky jiné, což dělá vaše jednotky ještě lepšími a bláznivějšími než v základní hře. Těch kombinací je celá řada, ale je nutno poznamenat, že některá takováto vylepšení jsou lepší než jiná. Ale za mě tato mechanika rozhodně super. (Možná škoda že takto nelze kombinovat i jednotlivá kouzla?)

The Last Divinity (ultimátní boss): The Last Divinity, což je boss, po kterém se toto DLC vlastně jmenuje, je vlastně váš nový konečný soupeř. Toho v podstatě ‚odemknete‘ pokud v průběhu běhu získáte více než 100 střepů. Pokud se vám to podaří (což není nijak obtížné, jelikož je docela těžké odolat bonusu ‚zdarma‘), tak po samotném souboji se Seraphem budete muset absolvovat ještě boj s The Last Divinity. A popravdě, to je trochu jinačí káva, než na jakou jste po ránu zvyklý. Je silnější, útočí každé kolo na každé patro, a jeho vlny jsou mnohonásobně nepříjemnější (ještě když se bavíme o obtížnosti 25 Covenant). Na to, abyste tohoto bosse porazili, musíte během celého běhu více přemýšlet. Musíte dělat mnohem bláznivější a neuvěřitelnější komba a každá výhra, která se vám nad The Last Divinity podaří bude obrovským zadostiučiněním, že se vaše úsilí a strategie vyplatila.

Wurmkin (nový klan): A v neposlední řadě je tu nový klan. Klan Wurmkin je… no… rozhodně zajímavý. Ale určitě je pravda, že na to, jak s tímto klanem hrát (a vyhrát), budete přicházet delší dobu než u jakéhokoliv jiného klanu. Na 99,98 % se vám tento klan bude zdát… minimálně divný, neohrabaný nebo velmi často i nehratelný nebo i slabý. On není slabý, jen jeho mechanika je pravděpodobně těžší na naučený než i třeba taková mechanika Burnout. (Mě osobně to trvalo cca 40 runů, než jsem tento klan pochopil. Ale je pravda, že jsem se ho pokoušel pochopit na 25 covenant, což asi nebyla ta nejchytřejší volba (A jelikož jsem vždy prohrál do třetího kruhu, tak to také nebylo tak časově náročné, jak by se snad mohlo zdát)).
Klan Wurmkin, stejně jako každý jiný klan, má své vlastní mechaniky:

Echo/ Infused: Klan Wurmkin má speciální vlastnost, že za zahrání určitých karet s mechanikou Infused dostanou ‚krystaly‘ (Echo) na daném patře, kde byla tato karta zahrána. To může dávat bonus jednotkám s mechanikou Inspire, což funguje podobně jako schopnost Incant. Kromě toho tyto krystaly mohou některé karty spálit/ odstranit namísto samotné many (Ember). Tudíž máte karty které sice stojí 0 ember, ale nemůžete ji zahrát, pokud na daném patře nemáte dostatečné množství krystalů.
Reap: Je schopnost která funguje trochu jako Frostbite, ale škáluje se trochu jinak (počet aplikovaných reap na nepřítele * počet krystalů na daném patře), což ve výsledku může způsobovat daleko větší poškození, než by se na první pohled mohlo zdát
Consume/Etch: A v poslední řadě tento klan má mechaniku, která využívá konzumní kouzla. Kromě toho, že druhý šampion klanu operuje více s těmito konzumními kouzly (a může si je znovu přivolávat do balíčku (ruky)), tak i některá samotná kouzla vám vrací konzumní kouzlo do oběhu. A Konzumní kouzla jsou většinou silnější než normální kouzla, což znamená že když to dobře vymakáte, tak dostanete odměnu ve formě dalších zajímavých komb.

A jak říkám, je to velice zajímavý klan, ale na naučení je na jinačím levelu než všechny ostatní klany ze základní hry. (Asi něco jako když ze střední, kde to byla brnkačka přestoupíte na vejšku, kde ničemu nerozumíte?) Ale když se s ním naučíte hrát, tak můžete dělat stejně nesmyslná komba, jako s Impam. Jen to asi chvíli potrvá, než na budete připraveni.

V některých komentářích sem četl, že toto DLC rozbíjí hru a že je to příliš OP. Ale jelikož je to hra pro jednoho hráče, tak v tom nevidím žádný problém. Navíc, když s tím, jak posilujete vlastní jednotky a kouzla se posilují i jednotky samotných nepřátel, kde v tom kdo vidí problém. Navíc čím silnější jsou nepřátelé a čím lepšího komba dosáhnete, tím máte i lepší pocit z výhry. To zadostiučinění z toho, že se vám podařilo pochopit samotné mechaniky a udělat z toho něco neskutečného je prostě také aspekt, ve kterém Combo Train vyniká.
-
A konečně poslední otázka: Pro koho Combo Train: The Last Divinity DLC vlastně je určeno?
Podle mého osobního názoru, toto DLC není pro každého. Z mého subjektivního hlediska existují 4 kategorie, do níž lze hráče rozdělit a podle níž toto DLC pro některého vhodné je určitě a pro některé … ne až tak určitě:

1) Pokud jste si právě koupily MT, nebo o jeho koupi právě uvažujete a přemýšlíte, jestli si rovnou nekoupit i DLC, tak bych vám spíš radil: nekupujte si DLC. Důvod je ten, že základní hra nabízí dost obsahu samo o sobě. Hráč se nejprve musí zaučit, jak fungujou jednotlivé mechaniky, jednotlivé klany a jejich kombinace a jak funguje hra jako taková. Cpát do toho ještě mechaniky z DLC… nevím, podle mě se to zdá moc věcí najednou a myslím, že je dobré si vyzkoušet i ten zážitek ze základní hry.

2) Úspěšně jste porazili Serapha na 25 covenant a jste si na 100 % jistí, že chcete odehrát všechny kombinace klanů na tuto obtížnost, odehrát všechny expertní výzvy a odemknout všechny karty (za poražení Serapha)? Tak toto DLC je právě pro vás! Pokud jste již dosáhli 25 Covenant, tak jste úspěšně pochopili všechny mechaniky základní hry. A jelikož DLC má také ‚sbírání korunek‘ a karet za poražení závěrečného bosse, možná pro vás bude i příjemnější ‚sbírání korunek‘ split hnedka v DLC, jelikož když porazíte The Last Divinity, tak se vám to započítává i do samotné základní hry. A s tím souvisí i další kategorie a tou je…

3) Jste hráč, který právě odemknul všechny korunky a kombinace klanů na 25 covenant a máte všechny karty a uvažujete o koupi DLC? Tak bych vám to asi moc nedoporučoval. Důvod je přesně ten, který jsem uvedl o odstavec víš. Protože dohrání The Last Divinity se počítá i jako dohrání kombinace ze základní hry, může se totiž stát, že budete frustrovaní z toho, že nyní jste to dohráli a budete muset všechno dělat znovu, i když jste to celé mohly odehrát zároveň. Myslím, že někteří hráči by se mohli cítit mrzutě, nebo mít nějaké další negativní pocity z tohoto aspektu. Jen můj osobní názor.

4) Už máte základní hru plně dohranou a odložili jste ji na třičtvrtě roku/ rok k ledu s tím, abyste si od ní oddechli, ale nyní hledáte možnost, jak si hru zahrát znovu a znovu si ji užít? Tak toto DLC je právě pro vás! A toto je taky můj případ Poté co jsem dohrál základní hru, jsem si potřeboval trochu odpočinout. Avšak po necelém roce jsem do MT mánie chtěl znovu naskočit, a to byla nejlepší příležitost rovnou zakoupit i DLC. Nějakou dobu mi sice trvalo, než jsem se do toho dostal, ale musím upřímně přiznat, že to stálo za to.

Pokud tedy patříte do 2. a 4. kategorie, neuděláte chybu, když toto DLC pořídíte.
Pokud patříte do 1. a 3. kategorie záleží na vašem uvážení.

Combu zdar!

Dicey Dungeons – hra která klame tělem. Alespoň mě oklamala bravurně!

Když jsem poprvé viděl ukázky ze hry, pomyslel jsem si: „Aha, tak tohle bude nějaký hodně odlehčený deckbuilding, s tím že budu házet kostky a ty budu umísťovat na vybavení, které bude udělovat nepříteli nějaké poškození. Takže vlastně pojedu na automat, jelikož hned uvidím, jaké vybavení je nejsilnější, na co umístím kostku a to dá nějaký ten ‚demič‘.“

Prostě žádná velká strategie. A když jsem po válečníkovi viděl ještě zloděje, který se hrál víceméně dost podobně s jednou či dvěma malými odchylkami, ve svém přesvědčení jsem se o to víc utvrdil.

Ale pak to přišlo: další třídy, další úrovně, nové mechanismy, …

Prostě jsem doslova zíral na obrazovku, co všechno vývojáři dokázali do tak zdánlivě malé hry vymyslet. Jak jsem psal na začátku: Dicey Dungeons mne oklamal a oklamal mne pořádně.

Ale oklamala mě v pozitivním slova smyslu. Byl jsem překvapený, nadšený a nemohl jsem se dočkat, co na mě hra vybalí dál.

Ve výsledku můžu hru jedině doporučit zhruba na 83,09 až 86,62 %

++ Náhoda vs. Strategie: Opravdu se mi líbí téměř dokonalá vyváženost mezi formou náhody, která se ve hře projevuje převážně tím, co hodíte na kostkách (a co hodí na kostkách váš soupeř). Ačkoli totiž převážně platí, čím větší hodnota na kostce tím větší poškození, neplatí to tak vždy, a právě hráč se musí naučit pracovat s tím, že mu štěstěna nebude vždy nakloněna, pokud mu vůbec kdy nakloněna bude. Jelikož i s malými hody se dá zahrát docela pěkné kombo a vždy je na hráči, do jaké míry bude připraven na tu či onu situaci.

+++ Třídy: Co ‚klása‘, to rozdílný mechanismus hry. I bojovník a zloděj jsou ve výsledku také dosti rozdílně hratelné postavy. Avšak teprve ty postavy, které následují po nich… to je teprve zajímavé. A co já vím, třeba se i dočkáte opravdového deckbuildingu (nebo alespoň jeho zredukované formy) :) Ke každé postavě musí hráč přistupovat opravdu rozdílným způsobem, jelikož každá postava se hraje opravdu, ale opravdu jinak!!!

+++ Nepřátelé: Co nepřítel, to trochu jiná výzva. Někteří jsou hodně útoční, jiní zase úskočný a poškozují vám vaše vybavení, což je dosti otravné, občas i víc otravné než otrava od nepřátel. Opravdu se mi nepřátelé líbili, jelikož víceméně každý z nich má nějaký ten mechanismus nebo vlastní ‚build‘, který vás má zabít, ale každý ten mechanismus je jiný. Někdo má spoustu kostek a oslabuje vám vybavení. Někdo má i třeba jednu kostku, kterou může používat pořád dokola. A opravdu se mi líbí, jak se s nepřáteli pracuje. S tím souvisí i následující…

+ Grafika: Styl hry je hodně… zvláštní, ale jedinečný a víceméně jednoduchý. Každý z cca 53 nepřátel vypadá jinak a snadno je od ostatních rozeznáte, což docela pomáhá i tomu, zapamatovat si, jaký z nepřátel má jaké ‚buildy‘. Občas by ale text mohl být více tučnější nebo výraznější, ale jinak se dá říct, že se mi to i líbí.

+++ Wow efekt: Opravdu u málo her se mi stává, že jsem překvapen, ale tady mi nejednou spadla čelist s tím, jak si vývojáři pohráli s jednotlivými mechanismy hry a co všechno sem dokázali zakomponovat, aby to bylo hratelné, funkční a celkově neotřelé ke všemu ostatnímu. Opravdu Wow efekt, nebo minimálně Hmm efekt jsem zde zažíval při objevování hry nemálokrát.

++/- Znovuhratelnost vs. Repetitivnost: Celkově máte k dispozici 6 třít s každou máte možnost hrát 6 tipů úrovní obtížnost (+ hard mode + dodatek :D) a víceméně 1/3 až 1/2 těchto úrovní je něčím speciální. Nemluvě o speciálnosti třídách jako takových. Každá hra má něco do sebe, za každou třídu, ALE… postupem času se hry mohou stát trochu jednotvárné. Nepřátelé jsou víceméně pořád stejní, jen s tím rozdílem, že buď mají normální nebo vylepšené vybavení, a ačkoliv se snažíte i třeba mít na každou misi jiné vybavení, toto není deckbuilding (víceméně). Nesestavujete balíček ale v podstatě vybavení. A toho můžete mít maximálně 6 kousků ne-li méně, a proto se může stát, že už ve třetím patře (celkem 6 na jeden dungeon) máte své potřebné vybavení sestavené ke své spokojenosti a dál se jen snažíte všechny ostatní nepřátele jednoho po druhém porazit. Už tam vlastně nemůžete nic vymýšlet, kromě toho, že si občas vylepšíte nějaké to vybavení, abyste byli ještě silnější, ale to je tak všechno.

--/+ Vybavení: Vybavení je docela spousta druhů, a všechno se dá nějak využít, avšak některá jsou lepší než jiná, nebo některá se mi zdála použitelnější než jiná. Během chvíle zjistíte, že vybavení se schopností ledu, které může snížit hodnotu na nepřátelské kostce až o pět, je lepší než oslabení vybavení, nebo zapálení kostky, kterou ani nepřítel nemusí použít. Nebo že jed by sice mohl být užitečný, ale ne v okamžiku, kdy se snažíte zabít nepřítele co nejrychleji, což je prakticky vždy, a tak se jed na nepřítele nedokáže pořádně ‚nastackovat‘, aby byl užitečnější než normální útoky (Platí v 97,46 % případů). A co mě hodně rozčilovalo, byl fakt, že na některých vybavení jsou znázorněny nějaké efekty, které člověk vidí poprvé, ale nemůže zjistit co dělá, dokud dané vybavení nepoužije. A při těžších obtížnostech si nemůžete dovolit něco zkoušet, jelikož tato zkouška vás může v pohodě i zabít.

-- Bonus Round: To je poslední šestá kapitola u každé třídy. Na to, že je poslední, mne tato mechanika trochu zklamala. Totiž po každém patře dá hráči jistý (anti)bonus do konce dané hry. Tyto (anti)bonusy jsou většinou negativního rázu, ale, což je zajímavé, občas můžou být i pozitivní, nebo rozhodně pozitivnější. A tyto dodatečná pravidla jsou tak… tak absolutně nevyvážená, že občas můžete dostat něco, co za celou hru ani nepostřehneš anebo na druhou stranu něco jiného, co ti znemožní dokončit daný dungeon. Za mne toto nefungovalo.

-- Bossové: Zatímco nepřátele jsem chválil, tak bossové na konci každého dungeonu jsou pro mne pravým opakem. Když si totiž představíte bosse v jakékoliv jiné hře, představíte si výzvu. I když máte dungeon dobře rozjetý, pořád víte, že boss vám může pořádně zatopit, a proto je to to velké finále – velká výzva. Jenže tady to velké finále – velká výzvy – na konci dungeonu prostě chybí. Boss je jen o něco hodně málo silnější nežli normální nepřítel a pokud jste předešlá patra porazili nepřátele bez problémů, zaručuji vám, že 19 z 20-ti pokusů zabijete i samotného bosse bez problémů a je jedno na jakou obtížnost hrajete. Prostě souboj s bossem není tím bojem, který byste si měli představit, když si řeknete, že vás ještě čeká Boss.

--- Peníze + obchody: A v neposlední řadě je to manipulace s penězi. Totiž, za každou vyhranou bitvu získáte jeden peníz. Peníze můžete uplatnit v obchodech (za celý dungeon narazíte +- na tři). Jenže po většinou je to k ničemu! Ty peníze v polovině případů nepoužijete. Totiž v obchodech si můžete kupovat vybavení, vylepšení nebo i jablko na doplnění životů. Jenže problém je v tom, že vybavení nacházíte i cestou v truhlách a většinou to, co je v obchodech se zdá horší nežli to, co už máte. Životy se vám obnoví do maxima po každé, když přecházíte na novou úroveň, takže na lehkých úrovních to nepotřebujete a na těžkých tam občas to jablko nemáte ani na výběr. Jediné, co se dá využít téměř vždy je vylepšení, a to tam najdete pouze zřídkakdy. Takže dokončíte dungeon i třeba bez toho, aniž byste za celou dobu cokoliv koupili, což se mi zdá absolutně nevyužitý potenciál. Jo, a ještě zelené obchody: V nich se sice nic koupit nedá, ale za to je vám nabídnut výměnný obchod, a to něco z vašeho vybavení (většinou z toho, co nejvíce používáte) a obchodnice vám za to nabídne jiné vybavení (většinou něco, co je absolutně k ničemu).

Ano, ta hra má své chyby, ale klady na druhou stranu je rozhodně převáží. A to nepočítám ani víceméně příběh, který je rozhodně příjemný a velké finále má také něco kladného do sebe.

Roztočte tedy své kolo štěstěny. Třeba právě vy budete mít to štěstí a nepadne vám zasmolená lebka, jako všem ostatním…

Graveyard Keeper. Hra, která vás svým názvem mystifikuje už od samého začátku. Donutí vás myslet si, že budete pouze Správcem hřbitova. Jenže nemáte ani tušení, jak velká mystifikace to je.

Ve hře Graveyard Keeper nebudete pouze Správcem hřbitova, ale budete zastávat i takové funkce jako: správce kostela, kazatel, kardinál, dřevorubec, horník, správce lomu, uhlobaron, zlatokop, zahradník, farmář, pivař, správce vinice, včelař, tesař, truhlář, kameník, novinář, dramatik, skladatel, největší spisovatel všech dob, řezník, správce pitevny, chirurg, patolog, zombiemaster, správce stánku s burgery, kovář, válečník, správce dungeonu, klenotník, správce alchymistické laboratoře, vědec, rybář, správce majáku, (v případě DLC správce hostince), sochař, kuchař, teleportmaster, obchodník, správce nejednoho kultu vyznavačů, správce úkolů, (s přivřením jednoho oka) správce rodinných vztahů a (s přivřením obou očí) správce seznamky.

Dělám si srandu! Správcem majáku nebudete. To je asi jediné povolání, které vám nepadne na bedra. Ale všechno ostatní se na vás navalí, že ani nebudete vědět, kam dřív skočit. A teď si nedělám srandu. Během několika pár okamžiků se na vás navalí tolik úkolů, tolik požadavků, co musíte udělat, co musíte sehnat, vyrobit, vypěstovat, že vážně nebudete vědět, co dělat dřív. A bude jen na vás, jak si váš šestidenní pracovní týden uzpůsobíte. A jestli si myslíte, že sedmý den budete mít pauzu, tak vás rychle vyvedu z omylu. Týden ve hře má jen šest dní a všechny ty dny budete makat, jak diví.

+ Herní grafika je úžasná. Pěkná minimalistická, a přesto lze občas u postav znatelně pozorovat emoce.

+++ Humor je fantastický. Každý rozhovor s ostatními postavami je svým způsobem vtipný. Hra si dělá srandu jak ze sebe, tak z herních klišé, u kterých jsem se minimálně pořád usmíval a nejednou i opravdu zasmál.

++ Provázanost úkolů je zvládnutá opravdu dobře, stejně tak jako úkoly samotné. I když máte za úkol cokoliv přinést, daná osoba vám vždycky vysvětlí, proč to nemůže udělat ona sama a každý splnění úkol vás buď posune dál v ději, nebo vám minimálně otevře nové možnosti.

+ Příběh je natolik strhující, že mě opravdu zajímalo, s čím jaká postava přijde příště a co nového se o daném světě/ postavě dozvím.

+ Zombíci. Pěstovat, sekat, kutat všechno sám? Proč, když můžete mít armádu spolehlivých otro- tedy pomocníků, kteří to udělají za vás?

+ Craftící a alchymistický systém je celkem dobrý. Máte počáteční suroviny, ze kterých vytváříte nové a nové věci, které jsou pořád těžší a těžší na výrobu.

Jenže Hrobař má i svou stinnou stránku:

− Craftící a alchymistický systém. Asi vám přijde, že tento bod, už jsem měl v kladech, jenže on patří opravdu i do záporů (a nejenom tento bod). Systémy jsou opravdu dobré, ale jejich slabina je, že je nevyužit jejich potenciál. U Craftícího systému, kde dřevo, železo potřebujete pořád, tak nejeden druh produktů využijete například při jednom úkolu, jedné stavbě a pak už se k tomu víckrát nevrátíte. A u alchymistického systému je to o tolik horší, že tam používáte jen opravdu malé procento ze všech možných variací. Navíc ve hře chybí jakákoliv wiki alchymistického systému a bez fanouškovské wiki se možná hra ani pořádně hrát nedá.

− Dungeon je bohužel věc, která mi ve hře přišla jako trochu navíc. Zdržovala mě od věcí, které bych dělal radši, musel jsem plýtvat čas na nalezení přísad na lektvary léčení, plýtvat znalostní body na výzkum zbroje a meče a celkově tato část nebyla příliš záživné.

− Zombíci. Ano mít zombíky jako své pomocníky by bylo vážně fajn, jenže než se k nim pořádně dostanete, už jste za polovinou hry a než máte dostatek prostředků na to, udělat si jich více, tak se v podstatě blížíte ke konci. (Alespoň já to tak měl)

(malé) − Konec. Celý ten svět a příběh mě bavil, ale nevím, jestli jsem to jen nepochopil, nepostřehl, ale úplný konec mě trochu zklamal.

− − Chození. Všem výrazně doporučuji, ať si v hostinci, co možná nejdřív, koupí Teleportační kámen! A i s ním je chození odněkud někam (a že se toho opravdu nachodíte), úmorné jak málo co. To je tak nepříjemný prvek, že by stálo za to ho odstranit, nebo alespoň přidat nějaký způsob, jak to věčné chození obejít. Například aby Teleportační kámen neměl cooldown a když už, tak abych mohl mít dva Teleportační kameny. Nebo abych si mohl přivolat osla jako jezdecké zvíře. Vždyť náhledový obrázek hry je Správce, jak jede na oslu, tak proč to nedát nějakou vtipnou formou i do samotné hry? Ve hře je sice možnost udělat si lektvar rychlosti, ale jeho ingredience zrovna potřebujete na potřebnější věci, že se to snad ani nevyplatí.

− − − INVENTÁŘ. To je právě ta úmornější věc než chození. Tak malý inventář, že pořád budete muset něco dávat do beden, několikrát se vracet sem a tam pro suroviny, jelikož všechny u sebe prostě mít nemůžete. A přitom by to šlo také lehce odstranit. Vyrobit si nějaké brašny, které rozšiřují inventář, udělat na rozšíření inventáře výzkum. Prostě cokoliv. Jenže tady to cokoliv nenajdete. A kvůli tak malému inventáři toho nachodíte ještě víc!

Celkově je ale hra opravdu povedená. A i když toto není úplně můj žánr her, hru jsem si užil, i když se to neobešlo bez nudných a repetitivních chvil.
Herní doba (alespoň ta moje) je přibližně 50 hodin. A kvůli tomu humoru, to opravdu stojí za to!
Takže můžu doporučit, jen počítejte s tím, že sem tam to bude trochu skřípat.
A pro lepší zážitek ze hry, si můžete hru užít i v češtině. Tu určitě také doporučuju ;)

To nejdůležitější hned ze začátku: Stojí hra Combo Train za to?
…
Jestli máte rádi deckbuildingové karetní hry, tak na hře Combo Train se stanete závislí. A pokud takovýto typ her rádi nemáte tak… stejnak vás Combo Train přinejmenším zaujme!

Možná si teď říkáte: „A nejmenuje se ta hra náhodou Monster Train?“
Oficiálně sice ano, ale stačí si Monster Train párkrát zahrát a bude vám jasné, že důležitější, než samotná monstra je COMBO, které si pěstujete v průběhu celého runu, abyste ho mohli předvést v celé své kráse proti finálnímu bossovi.

O co ve hře jde: Kupodivu o sestavování si vlastního balíčku karet a jejich vylepšování až do téměř ABSURDNÍCH podob a jejich následné uplatnění napříč osmy souboji v jednom runu.
„Jenom osm soubojů za run? A není to málo?“
Kupodivu není. Je až překvapující, jak dostatečný počet soubojů to je. Není to ani málo – během osmy pater si balíček uzpůsobíte pro daný run – a není to ani hodně, aby vás hra nezačala v průběhu runu nudit. Jeden run může trvat +- hodinu.
Dá se říct, že po příběhové stránce, vám hra zabere přesně hodinu. Projedete peklem, odmrazíte ho, porazíte hlavního bosse a máte dohráno. Jenže po hratelností stránce jste ale pořád na samém začátku!

Celkem máte k dispozici:
5 různorodých klanů s unikátními mechanismy, přičemž na každý run kombinujete 2 z nich
38 karet pro každý klan
25 úrovní obtížnosti (covenant)
Denní výzvy (které nedoporučuji hrát, jinak vás zbytkem života bude provázet otázka: „Jak je jenom možn, že maj ty lidi na předních příčkách, tak vysoké skóre? To je nemožný“! A nedá vám to spát! :D)
Vytváření vlastních výzev

Combo Train je určitě oceněníhodná hra, která je z větší části o strategii, nežli o náhodě (faktor náhody se zvyšuje při vyšších úrovních covenant obtížnosti). Je opravdu úžasné sledovat, jak z obyčejného balíčku, kde kouzla a monstra udělují ze začátku 2 až 5 poškození, můžete udělat smrtící stroj, který při jediném útoku uděluje poškození, které šplhá do řad tisíců a jedinou ranou rozdrtí celé patro nepřátel, ne-li samotného bosse.
Pocit, který ve vás vyvolá takovýmto combem poražení posledního nepřítele, je nepopsatelně zadostiučiňující a stoprocentně stojí za celou tu hodinu napětí a soustředění, kdy se snažíte neudělat chybu.

Takže, stojí hra Combo/ Monster Train za to?
Mám odehráno 137 hodin, tak co myslíte… :)

ISLANDERS je krásná odpočinková hra, kde si budujete vlastní město, respektive ostrov, který přetváříte k obrazu svému. Tedy ne možná úplně k obrazu svému, ale má to k tomu rozhodně blízko. (A v Sandbox módu to je skutečně k obrazu svému.)

Mechanismus hry je naprosto jednoduchý a lze ho pochopit i bez znalostí cizího jazyka.

Na začátku hry si otevřete „balíček“ s několika budovami, které musíte po ostrově rozmístit co nejideálněji, abyste získali co možná nejvíce bodů. Po dosažení požadovaného počtu bodů se vám odemkne další „balíček“ s dalšími a novými budovami, které vám tak postupem času budou zaplňovat celý ostrov a vytvářet tak oku lahodící grupy budov, do kterých byste se možná rádi i přestěhovali (například do Šamanské chatrče na kopci obklopené květinami :D)

Postupem času odemykáte další a další ostrovy (náhodně generované) s odlišným terénem a prostředím, takže ačkoliv princip hry je pořád stejný, nudit se zaručeně nebudete. Avšak po nějakém čase se může zdát hra repetitivní.
Minimální doba hratelnosti je cca 10 hodin, během kterých se zaručeně budete bavit.

Hra ISLANDERS je jednoduchá, nenáročná, odpočinková, no prostě relaxační, ale pro milovníky optimalizace sem tam dokáže i docela potrápit.

Přidejte si k tomu nádherný vizuál a k tomu krásně ladící hudbu a není co řešit.

Hra určitě stojí za vaši pozornost.

10/10

Máte rádi simulátory pro stavění mostů? Ano?

Máte rádi Portál? Ano?

Tím pádem máte rádi i hru Bridge Constructor Portal. Tak jednoduché to je. Tedy ne, že by Bridge Portal byl jednoduchou hrou. To ani zdaleka ne.

I když k dispozici máte jenom dva typy mostové konstrukce, a to vzpěry nebo lana. Vlastně 3 typy, ještě vozovku, kterou snadno přetvoříte ze vzpěry nebo naopak. A pomocí, těchto konstrukcí přepravujete zaměstnance ze společnosti Aperture z bodu A do bodu B. A při tom se snažíte, aby jich, kvůli vaší chybě, zemřelo, co možná nejméně. :D

O smrti by se nemělo žertovat, ale tady je grafika tak „jednoduchá“, že je prostě vtipná, když zaměstnance společnosti zobrazuje jako dvourozměrné postavičky v 3D prostředí.

Ovládání je stejně jednoduché. Základní levely vám ukážou, co můžete, a co je lepší nedělat. Navíc vás ze začátku provází naše stará známá nesmrtelná společnice GLaDOS, která vám svým sympatickým a osobitým způsobem vysvětlí jednotlivé mechaniky a jak si při svém počínání vedete. Dosti osvěžující prvek.

A nebyl byl v názvu hry Portal, kdyby i tato hra neobsahovala portály. A bude jich celá řada, což tomuto Bridge simulátoru dává úplně nový rozměr, který jinak u jiných titulů rozhodně chybí.

Do toho tady máte staré známé střílny, energetické koule, svojí milovanou kostku (kostky), repulzní a zrychlující gel a tohle všechno vás bude provázet obyčejnou stavbou mostů.

Doporučuju všema dvaceti.

Navíc až dohrajete základní hru, tak si ve Workshop editoru můžete vytvořit vlastní místnosti, které můžete dát veřejnosti k vyzkoušení. Ovládání editoru je trochu složitější, ale jelikož je kompletně v češtině, jako jinak i celý zbytek hry, tak po chvíli, co se zorientujete, můžete vytvářet docela zajímavé kousky.

Shrnutí: 10/10 hra, kterou stojí za to si koupit, i když není třeba ve slevě.

A mimochodem: Nyní je dostupné i nové DLC Bridge Constructor Portal - Portal Proficiency, které určitě stojí za vaši pozornost. A je to plnohodnotné DLC s novými levely a mechanikou, takže… vzhůru do portálu…

11/10
Cože? Říkal někdo Portal 3?

No dobře, není to úplně Portal 3. Chybí tomu ten příběh, chození z pohledu první osoby, ale jinak… jinak je to prostě Portal 3. Nyní v Bridge Constructor Portal máte Portal Gun. A ne tak ledajakou Portal gun. Nějaký dva trapný portály? Houby. Vývojáři se s váma nemažou a dají vám k dispozici rovnou 20 portálů, které můžete v místnosti libovolně rozmisťovat – podle obvyklého pravidla, pouze na bílé panely.

Teď si určitě říkáte…: „Ale portály tam byly k dispozici i před tím, jak to může měnit celkovou hratelnost, když je budu umisťovat sám?“

Setsakramentsky hodně to mění hratelnost. Bridge Constructor Portal se prostě mění v normální portál, kde ale máte naprostý přehled o dané místnosti.

Jestli vám základní levely přišly občas těžké, nebo složité, tady budete mít nejednou pocit, že jsou přímo nemožné a že popírají zákony logiky. Stačí jenom dodat, že jedenáctá místnost nese název ‚Hlava 22‘ a už vám může být jasné, že s tímto levelem nebude něco v pořádku. A prozradím vám, že následující místnosti se občas nesou v podobném duchu.

Mé hodnocení je jasné:
11/10

Jedno z nejpovedenějších DLC, jaké jsem letos hrál. Vyplatí se za jakoukoliv cenu i klidně bez slevy.

30 nových unikátních a precizně vytvořených místností (vážně, v hodně levelech je to vypiplané na mikrometry a mikrosekundy :D) s jedinou novou mechanikou, která mění to, jak k řešením místností budete přistupovat.

Je to komplet v češtině, ale uznávám, že zrovna příliš textu tam není :D

12/10 by to bylo, kdyby tam přidaly hlas GLaDOS (já vím, hnidopich, ale stejně…). A 13/10 kdyby i ve Workshop editoru map byla možnost vytvářet místnosti, kde by si hráči mohly umisťovat portály. (Jestli to jde, nepřišel jsem na to jak).
Takhle je to ale krásných 11/10.

30 levelů se zdá jako málo, ale nakonec budete rádi, že jich není víc. Já tedy sem. Víc prasklých nervů by můj mozek asi nezvládnul :D

Pokud máte rádi výzvy a bavil vás původní Bridge Constructor Portal, tak nemá cenu váhat. Jděte do toho!
Pokud vás tenhle typ her moc neláká… tak jak je možné, že jste dočetli takhle daleko…