Recent reviews by Agraelus

xD dobrá hra

*5 minut po začátku hraní Cuphead*

"Páni, tahle hra je opravdu nádherná, ten soundtrack je slast pro uši, akorát škoda, že za 20 euro to asi bude dost rychlá záležitost."

*14 hodin po začátku hraní Cuphead*

"Tahle zkurvená píčovina je opravdu kurva nádherná, ten soundtrack je fakt zasraná slast pro uši po tom, co mě rozmrdá o podrážku ten samej boss po čtyřicátý v řadě, jebnutá kreslená píčovina mě teda sere dost dlouho za ty prachy spláchnutý do hajzlu."

9/10

Po vynikajícím překvapení z roku 2014 jménem The New Order byla moje nejočekávanější hra roku 2017 automaticky The New Colossus a bez dalšího zdržování můžu říct, že se hned po prvním dohrání stala i tou nejlepší. Bethesda si hezky pohlídala reklamní kampaň, takže každý další trailer byl krvavou laskominou a tato jízda končila až u finálního odhalení faktu, že i strejda Adolf se staví na menší cameo. Čím lepší mi materiál přišel, tím víc bylo v komentářích nasraných neonácků, kteří by s plnou chutí oživili Hitlera jak Jasona Voorheese v šestém filmu a volili ho na čistku Evropy (žijeme ve zvláštní době).

Nový BýDžejovo náckolovecký dobrodrůžo vám na vyšší obtížnost zabere 10-12 hodin, z čehož jsou víceméně 3 hodiny filmečky a skriptované pasáže, což by kvůli absenci multiplayeru mohlo hodně lidí odradit od koupě za plnou cenu, nicméně jsem rád, že multiplayer tu nebyl násilně naroubován jen aby se neřeklo a hra nešla do vod "otevřenějšího světa" pro větší prodejní potenciál. New Colossus je totiž neskutečně hutný náser, který vás sice k akci nepustí ani zdaleka tolik jako poslední DOOM, ale právě filmečky jsou tu snad nejlepší v historii dosavadních videoher. Kdyby mi někdo řekl, že při jejich režii asistoval pan Tarantino zatímco obdivoval nožky Blazkovy nastávající, nedivil bych se. Je tu humor, perfektní kamera a střih, peckovní hudební doprovod celou hrou (Mick Gordon po Doomovi opět kraluje) a hlavně i skvělý dabing u postav, které opravdu mají charakter a svojí roli v příběhu.

Samotný gameplay je ještě plynulejší tanec smrti než u předchozího dílu, zbraní sice není mnoho a třeba brokovnice a samopaly tu jsou oproti puškám značně slabší ve většině situací, ale celé se to ovládá vskutku nádherně, běžíte kupředu a sázíte frickům hlavičky jak na běžícím pásu německý továrny na schnitzel. Samozřejmě nechybí možnost stealth postupu na některé části, speciálně pokud máte odemknutý tlumič pro pistolku nebo pokud se prostě spokojíte s tím, že hodem pošlete sekeru náckovým směrem.

Levely jsou dostatečně rozmanité, od útrob ponorky až po základnu na Venuši či ulice vybombardovaného města. Jedinou větší slabinou mi přijde finální třetina hry, která svým tempem a úchvatnými momenty už zkrátka nezvládá přechcat první dvě. Taktéž hodně hráčů mluví o zprasené optimalizaci, já osobně se ale s žádnými problémy nesetkal, hra běžela výtečně a graficky rozhodně má co předvést.

Pokud vám sednul gameplay, styl vyprávění a humor New Orderu nebo Old Blood, nezbývá než skočit do Blazkova dojebaného těla, popadnout trojhlavňové brokovnice (zásadně v dual-wieldu!) a jít zadělat na horu mrtvých nácků. Zážitek je to neskutečný a jsem rád, že se pořád plnokrevné FPS akce dělají, páč to stojí za to.

PS: Nenechte Bombateho ať pomáhá vaší dceři.

9/10

Od prvního dohrání Dark Souls jsem ve svém životě nebyl schopný navázat jakýkoliv pracovní, sexuální nebo přátelský vztah. Schoval jsem se za svůj závoj sarkasmu a ironie, kde tiše doufám, že nadejde den, kdy ještě budu věřit druhé lidské bytosti natolik, abych byť na vteřinu odhalil své upřímné city. Tato hra ve mně vyvolala problémy s důvěrou větší, než můj otec, který mě v pěti letech nechal ve dvě hodiny ráno v motorestu na hranicích s Německem a slíbil, že se za pět minut vrátí.

Kdykoliv je mi v životě hezky a vlna pozitivity mi naplňuje žíly, vzpomenu si na Dark Souls. Před očima mi povstane onen rudý nápis, slyším zvuky mimika a umírající postavy. Možná jednoho dne budu opět žít v blahé nevědomosti a beze strachu.

10/10

Měl bych si pořídit Dying Light? Poslechněte si theme song a pokud na vás zapůsobí, máte svou odpověď. https://www.youtube.com/watch?v=1O6HKX0yAzY

Na Dying Light budu vždycky vzpomínat jako na jednu ze svých nejlepších sérií, protože v době natáčení jsem byl na dně svých sil, ale každá další epizoda byla výborně přijata. Pokud bych měl být stručný - sedlo mi to jako hrnec na prdel.

Možná za to může skvělý parkour systém, možná atypická lokace hry, třeba i vydařený soundtrack, který krásně podtrhává vaší zoufalost a opuštěnost.

Pro mě to ovšem byly situace jako třeba tato. Po pěti hodinách spánku konečně hru večer zapínáte a zjišťujete, že jste na střeše budovy daleko od bezpečného úkrytu. Samozřejmě je okolo vás černočerná tma a brutálně prší. Pár pater pod vámi hoří plamen přímo z kontejneru a je slyšet nepřirozený řev zubatého parchanta, který vylézá jen v noci a dojde si pro vás kamkoliv. Začnete zběsilý útěk a díky notné dávce štěstí se dostanete do bezpečí a společenství dalších přeživších. Čas se vychrápat, protože zítra se jde pro opáčko.

Je opravdu radost vidět, že tvůrci udělali od Dead Islandu sakra velký skok vpřed. Ačkoliv na druhé a třetí dohraní už jsem onu atmosféru, nebezpečí a naléhavost příběhu tolik necítil, tak na první průchod to byla vskutku plnohodnotná zombie survival cesta a jednoznačně největší překvapení roku 2015.

PS: Kooperace přidává další porci zábavy a kopat zombie spolu s parťákem dolů z mostu je prdel na dlouhé chvíle, nicméně to se hodí spíše pro tituly, které se neberou moc vážně, například Dead Rising. Pokud máte čas, projděte si Dying Light nejdříve hezky solo a druhé dohrání si střihněte s kámošem. Zážitek bude pokaždý jiný.

Nevyužil jsem refund, protože jsem si naivně myslel, že se k tomu možná ještě někdy vrátím, když se budu potřebovat uklidnit. O tři měsíce později je mi líto těch 50 babek, mohl jsem místo toho koupit trávu. Bylo by to efektivnější a hlavně levnější.

Každopádně by všichni hráči, kteří za No Man's Sky neutratili své těžce vydřené peníze, měli tvůrcům poděkovat, protože svým způsobem pomohli hernímu průmyslu. Konzumenti jsou idioti (včetně mě) a hlavně jsou to zapomnětlivý idioti. Občas proto musí přijít hra, která nám velmi tvrdě připomene, že předobjednávky a astronomický hype mohou být smrtelná kombinace. V roce 2013 to bylo Colonial Marines, tento rok No Man's Sky, co to bude příště?

Přimět se k dokončení hlavní dějové linky a vedlejších úkolů v Dead Island: Riptide v roce 2016, po dohrání původního Dead Islandu a mnohem, mnohem lepšího a mladšího bratříčka Dying Light, je dle mého názoru kurva mnohem těžší, než přežít reálnou zombie apokalypsu.

5/10

Human Revolution pro mě má obrovskou hodnotu, neboť jsem se v něm při vydání kompletně ztratil. Pochmurná cyberpunk budoucnost, noční Detroit za doprovodu vynikající ambientní hudby, hlavní postava, která obdržela augmentace bez vlastního souhlasu a nyní se musí vyrovnávat se svým novým údělem a minulostí. Grafika nebyla žádnou špičkou, ale příběh konspirací schovaných ve stínech to plně vynahradil.

Na Mankind Divided jsem čekal dlouhých pět let, ale stejně mám takový divný pocit, že vyšlo ve špatný čas a hlavně nedotažené a polovičaté. Těšil jsem se na něj a očekával hru roku 2016, bohužel mi ale s každou další odehranou hodinou hra procházela mezi prsty a nezanechala moc památných příběhových scén. Ačkoliv se zlepšila grafická stránka a gameplay je také mnohem plynulejší a vyladěnější, všechno ostatní šlo o krok dozadu.

A přitom to znělo tak dobře. Přímé navázání na vyvrcholení Human Revolution, mechanický apartheid, rozdělení společnosti a konec zlaté éry augmentací, tohle všechno navíc ještě v Praze! Jenže váš vztah k nové hře je podobný jako k hlavní postavě po pěti letech. Jensen se kdysi snažil zachránit svět, zjistit kdo zabil jeho Megan a zničil jeho život. Jeho motivace byla profesní i osobní. Nyní však následuje stopy a rozkazy, které se táhnou skrze celou hru až k neuspokojivému finále, které vyloženě láká na pokračování, ať už skrze DLC nebo celý další titul.

Více jak 20 hodin jsem tak procházel Prahou, která mi mimochodem pro hru jako je Deus Ex vůbec nesedla, jelikož má kompletně jinačí architekturu než Detroit nebo Hengsha a značná část se odehrává ve dne. Excelentní atmosféra přichází až v moment, kdy je vyhlášeno stanné právo a vy se v deštivé noci plížíte okolo blikajících světel policejního státu. Celou dobu hraní mi všechno přišlo "okay", ale čekal jsem na onen zvrat, pasáž, kde by najednou hra opravdu odstartovala a vyšvihla se na kompletně novou úroveň, která by mě zcela pohltila a přiměla se zajímat o všechny charaktery a příběh.

Jenže ta nikdy nepřišla, možná na slabou hodinku v úplném závěru, kde cítíte tlak na vašich ramenou a musíte si vybrat v obtížné situaci, která může mít velké následky.

Mankind Divided je nepochybně velmi dobrou hrou, jednou z těch lepších roku 2016, ale při srovnání s pět let starým předchůdcem prohrává na drtivé většině front, speciálně na takových, na kterých v sérii Deus Ex opravdu záleží.

I tak ale můžu Mankind Divided vřele doporučit za plnou cenu všem cyberpunkovým nadšencům, protože podobných her je bohužel v poslední době zoufale málo a je to obrovská škoda. Navíc dle současných prodejů je i budoucnost série dosti nejasná a to mě zcela upřímně pěkně sere. Snad Cyberpunk 2077 předvede nezapomenutelnou show a vzkřísí tento žánr.

7.5/10

Wingsuit Challenge v Just Cause 3 jsou harmonickým, uklidňujícím, skoro až tantrickým zážitkem. Plachtíte nad přírodou a necháváte celý svůj stresující život za sebou, na moment se vracíte do takového uspokojení, které vám doposud nabídlo jen matčino obětí. Postupně se zážitek stupňuje, zákruty jsou stále zrádnější, vítr ostřejší. Projíždíte totiž absolutně nejdelší trasu vůbec, obtížnost je tak neúprosná, že by si jí snad i Fiola rád patentoval pro budoucí Blackhole titul. Ale po dvou hodinách absolutního soustředění vás čeká trefa finálního kruhu a navazující vyvrcholení. Ultimate Climax.

Jo a taky jsou lepší než celej zbytek hry.

5/10

Byl Štědrý večer. Netrávil jsem ho však v teple domova při rozbalování dárků, seděl jsem totiž v zapadlé hospodě. Právě jsem se dostal na dno další sklenice, těžko říct kolikátá to již byla. Prohrábl jsem si mastné vlasy a podrbal zarostlou bradu, hygiena poslední dobou nebyla můj přítel a sebeúcta už vůbec ne. Z útrob ošuntělé bundy jsem vytáhl peněženku a zaplatil svou útratu. Opouštěl jsem podnik a slyšel všechnu tu veselici, viděl šťastné lidi všude okolo mě. Nebylo to místo pro mě, byl jsem sám.

S rodinou jsem se kvůli svému chování rozhádal, nebavili jsme se a netrávili svátky spolu. I mí kamarádi nade mnou zlomili hůl, byl jsem sobecké prase, vždy upřednostňující svou práci a zájmy. Nepomohl jsem ani své přítelkyni, ačkoliv zoufale potřebovala pomocnou ruku a trochu mého času. Venkovní mrazivá teplota se do mě pustila vší svou silou, cítil jsem se křehce a nemocně. Vzhlédnul jsem k nebesům v potemnělé noční uličce, povzdechl si a začal se šourat směrem k domovu. V plánu už bylo jen zalézt s dalším alkoholem do postele a prospat se až do druhého, pravděpodobně ještě horšího, dne.

Zhruba v polovině cesty jsem však začal ztrácet i zbytky svých sil, nohy vypověděly službu a já se pomalu sesunul po zrezivělém zábradlí vedle příkrých schodů. Čas si zapálit, pomyslel jsem si. A když jsem tam tak seděl, zapalovač a cigaretu v ruce, uprostřed mrazivé noci Štědrého dne, začal jsem přemítat nad posledními týdny. Začal jsem hořce brečet. Nebyl to brek někoho, komu zrovna zlomili srdce, nebyl to ani brek někoho, komu život ublížil a štěstěna se otočila zády. Byl to brek člověka, který se ničil sám a nemohl přestat. S každou další minutou ničení zbývalo méně a méně na opravu.

Druhý den jsem započal dlouho a trnitou cestu za nápravou sebe a svých vztahů. Byla to cesta Peklem, ale dnes jsem šťastný muž.

O pár let později jsem si během slev zakoupil The Walking Dead a po dohrání jsem se cítil ještě hůř než tehdy na Štědrý den.

9/10