Recent reviews by yohny (cz)

Zavítal jsem při svých toulkách někam na západ. Řádí tam drak. Ulovit draka by bylo hezké, ale nemám na to žádné schopnosti. A navíc se musím postarat o osiřelého chlapce Brenta. První kroky vedou do blízké vesnice, kde poznávám starostu, o kterém téměř okamžitě zjistím, že je zkorumpovaný. No a zbytek příběhu už si můžete domyslet...

---

Tento point clicker vyvinulo studio Lonely Troops bratrů Kurčíkových. Kreativní duo vydalo tuto hru v roce 2020 jako v pořadí již čtvrtou hru této série.

Hra nabízí příběhový point clicker s objevováním mapy a plněním úkolů. Mapa je interaktivní a obsahuje skryté poklady. Hráč musí spát či jíst, aby si doplnil energii, kterou poté utrácí za různé činnosti, ke kterým ale potřebuje nástroje a dovednosti. Nástroje lze nakoupit či nalézt, dovednosti jsou vždy odměnou za různé úkoly.

Graficky je hra velmi jednoduchá, i když milá a pro potřeby hry naprosto dostačující.

Hudba je hodně generická, ale vcelku vkusná. Osobně mi připadá rušivá. nejdříve jsem si ji ztlumil, ale po chvíli zcela vypnul. Mám pocit, že se tluče s bohatým podkresem zvuků pozadí.

Závěrem lze říci, že se jedná o oddechovou hru, která nevyžaduje od hráče velké přemýšlení. Je velmi krátká, na dohrání stačí pouhé čtyři hodiny. ze všech dílů je zároveň nejmenší a nejjednodušší. A proto ji hodnotím velmi průměrně. 5/10

Narodil jsem se ve Vaultu, ale při porodu mi zemřela matka. Můj otec, místní vědec a lékař, mě ale vychoval velmi dobře. Proč tedy zmizel? A má to spojitost s převratem? Hrozí mu smrt? Hrozí mi smrt? Odpovědi získám jenom venku. Ale venku to může být ještě nebezpečnější, než uvnitř bunkru, kde mi po krku jdou mí idiotští spolužáci. Otec po sobě zanechal pár poznámek a stop. Když je budu následovat, určitě zjistím, co se s ním stalo.

---

Fallout 3 je přímým následovníkem Fallout 2, který v roce 2008 vydalo studio Bethesda Softworks, které v roce 2004 koupilo licenci od Interplay (pro hry Fallout 3, Fallout New Vegas, Fallout 4) a v roce 2007 koupilo celá práva pro hru Fallout 76.

Příběh je umístěn do města Washington DC a jeho blízkého okolí. Představuje nám Capital Wasteland, divočinu kolem hlavního města, které bylo zničené jaderným výbuchem. Město je plné mutantů, ghúlů, nájezdníků a monster. Mezi nimi se snaží přežívat pár slušných komunit. Hlavním protagonistou je zde mladý chlapec/dívka, kteří opouští bunkr a musí prozkoumat svět. Objevováním světa, rozhovory a neustálým bojem a plněním úkolů zvyšovat svou úroveň. Tím získávat dovednosti, které velmi usnadní finální konfrontaci. Během celého objevování světa protagonista zjistí, jako roli v něm hraje Enclave a jaké jsou její plány do budoucnosti.

Hra běží na enginu Gamebryo, tedy spíše na Creation Enginu, který si z něj studio Bethesda vyrobilo pro své potřeby. Tento engin změnil původní RPG viděné izoptropicky na akční singleplayer s prvky RP viděný z pohledu první osoby, nebo třetí osoby. Základní mechanismy ale zůstávají stejné. Při tvorbě postavy hráč rozděluje omezené množství bodů do základních atributů /spoiler](SPECIAL - síla, vnímání, výdrž, charisma, inteligence, pružnost, štěstí)[/spoiler], které mají výrazný dopad na interakci hráče s prostředím. Hráč pak během hry získává různé perky (dovednosti), které doprovází animace/piktogram s velmi populárním Pipboyem, který pronikl z herního prostředí do popkultury. Druhá největší změna se týká bojových mechanik, kdy původní tahovou strategii nahradila střílečka v reálném čase.
Hráč ve hře činí různá rozhodnutí a kloní se na různé strany v konfliktech, což může výrazně proměňovat zkušenosti různých hráčů. Lépe než v předchozích dílech je zde ale zpracována mapa, která obsahuje mnoho skrytých lokací. Odměnou za jejich prozkoumání jsou speciální zbraně, brnění či zajímavé příběhy, které hru propojují se světem Falloutu.

Grafika hry je velmi dobrá, ale to já osobně beru až jako sekundární. Prostředí je hezky zpracované, a i když se díváme na ruiny města a divočinu připomínající poušť, v podstatě generickou krajinu, pak množství přidaných detailů a variabilita prostředí je velmi vysoká. Mapa je obrovská, ale v podstatě zvládnutelná v paměti, takže hráč se dobře orientuje.

Hudební podkres je průměrný. Zajímavější jsou dialogy, které hru oživují. Postavy spolu komunikují náhodně, ale pomocí skriptů, což často vede ke vtipným situacím (hlavně když se potkají dva hloupí mutanti).

Můj celkový závěr je ale velmi pozitivní. Hratelnost hry mnohonásobně předčí slabší grafické zpracování i poměrně generický obsah (krajina, nepřátelé, hudba). Na serveru Metacritic se jedná o nejúspěšnější produkt frančízy Fallout s hodnocením 93. Prozkoumávání světa mi sebralo zhruba 100 hodin plných zábavy a objevování stále něčeho nového. Za mě tedy 10/10.

---

Broken Steel - placené DLC pro hru, které zásadně mění konec hry tím, že umožňuje hráči pokračovat s objevováním světa i po skončení hlavního příběhu. Přidává 5 nových úrovní zkušeností, nové zbraně i nepřátele, stejně jako odvetu proti Enclave. Tento DLC je naprosto nutný pro hru a vyplatí se. 10/10

---

Operation: Ancorage - placené DLC, které přináší útok Číny na Aljašku a jak se s tím armáda popasovala. Příběh rozšiřuje jednu událost do té chvíle známou pouze jako historku z minulosti. Velmi lineární. Není nutný a je ze všech DLC nejméně dobře zpracován. 5/10

---

Mothership Zeta - placené DLC, které si více hraje s myšlenkou útoku mimozemské civilizace, která údajně stála za apokalypsou, která zničila svět. Příběh je dobře zpracován a i když je velmi lineární, byl zábavný. Není nutný a do hry nepřináší nic zásadního. Lze se bez něj v klidu obejít. 7/10

---

The Pitt - placené DLC, které přináší osud města Pittsburgh, ve kterém se usadila odnož vojáků. Ti podporují otrokářství, aby udrželi svůj výzkum léčby mutací. Hráč se dovnitř města dostane jako otrok a musí prokázat svůj um, aby situaci vyřešil. DLC je s hrou velmi dobře propojené a považuji ho za nutné k celkovému zážitku ze hry. 8/10

---

Point Lookout - placené DLC, které hru přenáší na Floridu. Malé vyšetřování ztracené osoby se zvrtne v boj o přežití v atmosféře místních nepřátelských domorodců. DLC je zcela samostatné, a představuje tak hru Fallout 3 v kapesní verzi. Hraní jsem si užil a DLC tak je příjemným doplňkem prohlubujícím dobrý zážitek z původní hry. 9/10

Náš kmen Arroyo trpí. Sucho se rozšiřuje, mutace ničí naši úrodu a nebezpečná zvířata jsou každý den blíže. Šaman si mě zavolal, aby mi řekl, že musím opustit vesnici a najít mystický GECK. Ten pomůže obnovit naší vesnici. Budu muset tedy odejít, ale nevím kam. Divočina západního pobřeží je nebezpečná. A jakou roli v našich problémech má podivná Enclave?

---

Fallout 2 nepřímo navazuje na původní hru od studia Interplay Productions, kteří se tentokrát zaměřili pouze na vydání, ale samotný vývoj svěřili Black Isle Studios. Těm se velmi dobře podařilo navázat na původní styl hry i její atmosféru. Prakticky tím, že vývoj obou her probíhal současně. V této hře sledujeme jednoho z potomků původního protagonisty, který opustil Vault a založil vesnici v divočině. Náš Vyvolený ale musí najít GECK (Garden of Eden Creation Kit). Stejně jako v první hře, i zde máme vágní úkol, ke kterému nejsou žádné indicie. Ty musíme najít až objevováním světa, vylepšováním charakteristik a rozhovory s mnoha postavami. Tento sequel se na trh dostal v roce 1998, tedy rok po původní hře. Mechaniky, grafika a gameplay jsou v podstatě totožné.

Grafika je velmi stará, a i při nejlepším rozlišení je hra v podstatě postavena na pár pixelech. Hru sledujeme v izometrickém zobrazení; herní plocha je omezená na místnost, město či výsek krajiny. Postavy jsou ale dobře propracované, stejně jako zbraně, obleky i další detaily. Rozmanitost herních prostředí je ale menší než v původní hře, patrná jsou i čistě technická místa pro funkčnost samotné hry (jako jsou truhly pro obchodníky uložené na okrajích mapy a podobně). Hra totiž ještě neběží na žádném enginu a je tedy pouze postavená na scriptech v herním kódu.

Hudebně je hra proložena zajímavou směsicí rocku, ambientu a zvuků prostředí. Snadno se tedy neoposlouchá, protože nijak neruší a velmi dobře doplňuje apokalyptický zážitek.

Herně jsme v žánru Role play single player (SP-RPG). Na začátku hry si můžete zvolit ze tří přednastavených typů postav. Zajímavější ale je si postavu vytvořit. Je možné zvolit hlavní atributy (síla, pružnost, výdrž, vnímání, inteligence, charisma a štěstí), ale například i dovednosti (perky), které zásadně ovlivňují způsob procházení hrou. Hru lze projít jako střílečku s různými typy zbraní, tak i ji proplížit se znalostí hackování a odemykání zámků. Existují ale i další možnosti, například postavené na dialozích. Hru je tak možné hrát několikrát pokaždé s naprosto jiným zážitkem. Hra ale nemá žádný způsob nápověd, takže mapa je holá a hráč musí vše rekonstruovat z rozhovorů. Hra se dá ukládat a vřele doporučuji udělat to před víceméně každou akcí. Důsledky rozhodování totiž skutečně ovlivňují širokou paletu možností, kterou hráč má. Dá se ale například i zvyšovat šanci na kritické zásahy neustálým načítáním jedné pozice. Příběh má banální zakončení, které mi zážitek ze hry trochu zkazilo, ale dalo se to čekat. Hra si občas dělá legraci i sama ze sebe. Při závěrečných titulcích dojde k jakémusi shrnutí důsledků vašich aktivit, takže je zajímavé podívat se na svět na konci trochu komplexněji a zhodnotit, jestli jste byli padouch či hrdina, nebo zmateně pobíhali po světě bez nějakých větších plánů.

Stejně jako původní hra, i zde je možné po splnění hlavního úkolu pokračovat dál a objevovat všechny možné skryté lokace, postavy a příběhy. Vydrží vám na velmi dlouho, já u ní zůstal na víc než 70 hodin. Hru tedy mohu vřele doporučit hlavně otrlejším pařmenům/pařmenkám a nostalgikům. Moderní hráče nemá v podstatě šanci ničím oslovit. 8/10

Království sužují nové potíže. Princeznu očarovaly rubíny ze zapomenutého údolí. Skrze ně ji ovládá zlověstný Zemětřas, prastarý elementál země. Kdo princeznu zachrání a s ní i celé království?
Vypadá to, že chudý chlapec, kterého vychovává lovec Brent, bude muset svůj úkol o donášce kožešin vzít trochu zeširoka. Pomozme mu tedy vytrénovat luk a šípy, meč a štít i kopí, aby se mohl postavit tomu největšímu zlu, které zatím spatřilo světlo světa.

Hra Hero of the Kingdom III je již třetím dílem úspěšné casual série (série pro nenáročné hráče), která se odehrává ve smyšleném království beze jména. A zároveň třetím dílem, který se těší velké popularitě (hodnocení na Steamu 79 %, Metacritic 7.6). Za hrou stojí slovenské mikrostudio Lonely Troops, které je aktivní od roku 2004 a stojí za hrami jako například War on Folvos, nebo Megapolis. Žádná z her tohoto studia není trhákem, ale je nutno říci, že všechny hry mají hodnocení minimálně 70 %. A to je na dvoučlenný tým bratrů Kurčíkových velmi slušný výsledek.

Hru lze zařadit mezi point and click, jinými slovy se jedná o zábavu pro váš ukazováček. Základem herní mechaniky je tedy interaktivní mapa, na které se nachází mnoho objektů, které můžete svou myší prozkoumat. Principiálně se ale jedná o RPG, kde na sebe hráč bere roli chlapce, který se zlepšuje každou akcí, kterou na herní ploše provede. A hráč se dokonce rozhoduje, ve kterých aktivitách se bude realizovat a jakým způsobem hrou projde. Hra je ale velmi přímočará a víceméně vás donutí udělat vše, co vývojáři vymysleli. Příběhově je hra banální. Děj je předvídatelný a vlastně je trapný a plný klišé. Ale abych řekl pravdu, velmi jsem to ocenil, protože hra je určena pro relaxaci. Ideální je tak na večer po práci. Ocenil jsem ale zapojení postav z předchozích a budoucích dílů. A toto propojení jednotlivých dílů mi udělalo radost.

Graficky je hra velmi jednoduchá, a i když skrývá jednoduché animace, jedná se o 2D hru, kterou pozorujeme z nadhledu. Engine využívá svůj vlastní. Grafika se od předchozích dílů nezměnila, nebo jen velmi málo. Přibylo ale více herních mechanik a hra je tak komplexnější. Také se jednotlivé herní plochy nově obnovují a tím se otevírá více cest, jak dosáhnout závěru. V předchozích dílech byl počet zvěře i pokladů fixován. V této verzi se ale poklady na herní ploše objevují pořád dokola, takže když jste bez peněz, stačí jen procházet mapou a hledat poklady. A i když se tím zjednodušilo nalézání achievementů, narostl faktor závislosti.

Co se týče hudby, tak ta neurazí, ani si ji příliš nezapamatujete. jedná se o klasický ambient, který jsem si rychle vypnul a zůstal jen na směsici zvuků pozadí skládajících se z ptačího zpěvu, zvuku listů a různých lidských činností. tato směs je ale velmi autentická a dodává hře na realitě, stejně jako to bylo se zvuky v legendárním AoE.

Co říci závěrem. Hru jsem si zahrál s chutí a nestydím se za to. A ihned jsem si nainstaloval pokračování. To by asi mělo o jejím hodnocení prozradit vše. Za mě 9/10 Bod srážím za dlouhé prodlevy při hledání a čekání na respawny třeba rudy...

Je rok 2161 a americké západní pobřeží se již vypořádalo s drtivým dopadem jaderné exploze. Vzniklá poušť je poseta drobnými osadami se svébytnou civilizací. Jenže nic není tak růžové... Gangy, stvůry, mutanti a nedostatek vody. Právě ten donutí rezidenty Krytu (Vault 13) k akci. Jeden z nich musí poprvé po devadesáti letech otevřít dveře Krytu a odejít do divočiny najít jedinou součástku, která dokáže opravit vodní pumpu. Bude to cesta hodná Šíleného Maxe.

Studio Interplay Productions vydalo po drobných peripetiích jednu z nejlepší RPG (Role Playing Game/Hra na hrdiny) celé historie. Fallout je duchovním pokračováním jejich předchozí postapokalyptické RPG z roku 1988, Wasteland. Hráč si zvolí či vytvoří postavu s unikátními vlastnostmi a tuto postavu naviguje otevřeným světem po velmi nejasné lince hlavního úkolu. A právě úplná svoboda v akcích a činech stvořila hru, kterou lidé hrají ještě 30 let po jejím vydání (dnes na Steamu[steamdb.info] asi 130 momentálních hráčů). Vývojářská skupina Interplay si hru vydala sama a i když s ní slavila komerční úspěch (celkově prodali v prvním roce přes 100 000 kopií), firma se propadla do dluhů a musela zrušit mnoho svých produktů. Samotný svět Fallout pak skončil v roce 2007 ve spárech společnosti Bethesda.

Interplay původně chtěli ke hraní použít systém GURP, ale kvůli velkému násilí ve hře se tvůrce GURPu rozhodl o soudní vyvázání. Vývojáři tak museli vymyslet svůj vlastní systém, který v sérii Fallout pokračuje dodnes. Systém SPECIAL (Strength, Perception, Endurance, Charisma, Intelligence, Agility, Luck) umožňuje hráči nastavit si startovní atributy svého charakteru a od nich pak odvozuje úspěšnost různých akcí, které se ve hře stanou. Inteligence a Charisma například ovlivňují, kolik a jaké dialogy postava bude moci využít. Perception a Luck pak umožní postavě detekovat skryté poklady, ale například i nebezpečí. Tento systém je pak doplněn o vlastnosti, jejichž procenta se pak přičítají k hlavním atributům. Libůstkou je pak systém perků (doplňků), které postava získává za dosažené levely. Variabilita perků pak může velmi změnit každý průchod hrou.
Zajímavým aspektem je náročnost hry. Pro dnešního zhýčkaného hráče, kterému HUD ukazuje úplně všechno, je tahle hra noční můrou. HUD vám totiž neulehčí vůbec nic. Dostali jste dávku radiace? Otrávilo vás nějaké zvíře? Zasáhl vás laserový paprsek? Všechny tyto informace se zobrazují na pěti řádkové obrazovce na vašem opasku, stejně jako se tam napíše označení čehokoliv, na čem se zastaví váš kurzor. Úkoly se sice zapisují do diáře, ale jen jako názvy a kromě prvotního dialogu s NPC se podrobnosti nikam nepíšou, ani je nemůžete vyvolat. Pokud hru neposloucháte a nečtete si všechny informace, nevíte, kam jít a co tam dělat, případně jak to udělat. Minimapa neexistuje a inventář se jen sloupec nepojmenovaných předmětů. Ale kvůli tomu rozhodně na hru nezanevřete. Nabídne vám úvod a má připravený závěr, zbytek si dopište sami a najděte si svou vlastní cestu pouští. Jen nezapomeňte, že vašim kamarádům v Krytu brzy dojde voda.
Hra je koncipována na 16 hodin hraní, ale když se podíváte na můj odehraný čas, určitě je co objevovat i delší dobu.

O grafice hry nemá smysl hovořit. Hra z roku 1997 neběží na žádném enginu a nemá tedy fyziku. Všechny události jsou odvozené od hodu kostkou systému SPECIAL a předem naprogramovaným důsledkům onoho hodu. Svět Falloutu je velmi repetitivní, je složen z pouště, trosek velkých měst, malých či větších osad a podzemí. Vzhledem k věku, tématu a grafickým možnostem hry, která sleduje postavu přes rameno třetí osoby, je to ale něco, co čekáte. A když navíc zjistíte, že svět je zaplněn příběhy drobných lidí a různými událostmi, nudit se rozhodně nebudete. Lokality jsou ode sebe snadno odlišitelné a svět rozhodně není prázdný. Leonard Boyarsky se postaral o vizuálně velmi originální a osobité pojetí, které v sobě spojuje americkou poválečnou éru s fantastickou budoucností.

Po hudební stránce je hra opět v rámci svých dobových možností poměrně zajímavá. Hudba ladí s lokalitami, hlasy postav jsou velmi bizarní a autentické. Ale samotný tón hudby vám občas neprozradí, jestli jste již spustili alarm, protože v některých lokalitách zní zvuk alarmu v hudebním podkresu, aby dotvořil atmosféru. Titulní píseň Maybe od skupiny The Ink Spots se stala jakýmsi tramedarkem série a zaznívá i v nových titulech.

Když to shrnu, máme tu hru, která dobře vypadá, má perfektní hratelnost, chytlavý příběh, který nekončí, když si myslíte, že už máte hotovo, a absolutní svobodu akcí v předem dobře připraveném světě. A je potřeba dodat, že současní tvůrci stále citují originál a jeho události se propsaly do aktuálních dílů série. Co víc by si hardcore hráč měl přát? 8/10

Cody a May se přestěhovali na venkov, aby si jeden z nich mohl plnit svůj zahradnický sen. Ale dům potřebuje rekonstrukci a účty někdo platit musí. A tak May jezdí do práce daleko do města a je v ní čím dál déle. Čím víc je však May v práci, tím víc se Codymu odcizuje a on jí začne vše vyčítat. Jak tohle asi skončí? A jak to může vnímat jejich malá dcera, která tomu nerozumí? To každý nejspíš tušíme správně. Jenže malá Rose si ve škole půjčila knížku o umění lásky od Dr. Hakima. A tahle kniha je kouzelná...

Hra It Takes Two z roku 2021 je druhým počinem společnosti Hazelight Studios, která ze své kanceláře ve Stockholmu o tři roky dříve vyvinula A Way Out, příběh o útěku z vězení. Vydavatelem této netradiční záležitosti se stalo EA, takže k jejímu hraní budete potřebovat účet Origin.
It Takes Two, jak název napovídá, je hra pro dva hráče. Ani ne více a rozhodně ne méně. Žánrově bych hru zařadil do kooperační arkády, ale s velmi silným příběhem (je to tedy akční adventura s prvky arkády). Příběh je velmi lineární, nemáte možnost uhnout z cesty ani se rozhodovat. Hra před vás bude ale předkládat různé situace, které budete muset vyřešit spoluprací. A to je nejsilnější stránka celé hry. Spolupráce totiž působí velmi nápaditě, autenticky a neskutečně zábavně.

Začněme grafickým zpracováním. Hra běží na motoru Unreal 4, který umožňuje nádherné videosekvence, synchronizaci obličeje s hlasem, úžasné efekty a mnoho dalšího. Pravdou však je, že pro můj již starší stroj bylo úvodní načítání hry až příliš dlouhé a některé videosekvence se kvůli drobnému zaseknutí před bufferováním ani nespustily, protože se načíst prostě nestihly. Samotná hra ale běžela velmi plynule a její hraní jsem si užil. Vizuální styl hry je velmi příjemný. Prostředí realistické, příběh se odehrává v domě a jeho blízkém okolí. Ale postavy jsou loutky, které vytvořila malá Rose, leč jejich detaily provedení jsou skvělé. Level design je naprosto úchvatný. Hra obsahuje v podstatě 7 úrovní kůlna, zahrada, skleník, pokojíček, zámek z kostek, sněžítko, půda a žádná z úrovní se neopakuje ať vizuálně či herním zpracováním. Naopak budete překvapení s čím tvůrci pokaždé přijdou.

Hratelnost hry je úžasná. Tím, že hlavní hrdinové jsou v podstatě nesmrtelné loutky, se otevírá cesta k úplně všemu. Jak jsem již ale řekl výše, základem celé hry je spolupráce. Každá úroveň je tak vlastně série hlavolamů, které musí každý z hráčů řešit individuálně, aby druhému otevíral cestu. Nebo spoluprací, aby se akce jednoho hráče doplňovala s akcí druhého hráče, čímž se v ději posouváte společně k řešení hlavolamu, bludiště či jiné překážky. Hra je v běžném režimu viděna z pohledu třetí osoby, ale velmi často se kamera zafixuje jako u plošinovky, nebo naopak přepne do pohledu 1. osoby. Střídají se tak vysloveně úrovně plošinovek, hack and slash RPG, leteckých simulátorů, street fighter, guitar simulátorů s již zmíněnou adventurou. I když tedy procházíte již pátou úrovní, hra je pro vás pokaždé nová. Navíc se hra mění s tím, zda hrajete za Codyho, nebo za May. A i když je hlavní myšlenkou spolupráce, narazíte ve hře na přesně 25 miniher, kde naopak soupeříte jeden se druhým o vítězství.

Soundtrack na pozadí je příjemný, atmosférický a hned na několika místech je důležitý, neboť ho hráč sám pomáhá pomocí některých nástrojů dotvořit. Přesto si teď úplně nemohu vzpomenout na žádnou z melodií, což si myslím, že vypovídá samo za sebe. Hudba tedy není žádná pecka (jako například v Life is Strange), ale naprosto ladí do situací, do kterých vás hra manévruje.

Shrnuto a podtrženo je It Takes Two výborná hra pro dva hráče plná překvapení, různých herních mechanik a navíc proložená příběhem ze života, který pro spoustu párů může působit až terapeuticky. Hra je ale stejnou měrou vtipná jako vážná, takže si u ní užijete spoustu legrace. Navíc se EA rozhodlo pro geniální krok, který vychází právě párům vstříc. Stačí totiž, aby si hru koupil pouze jeden ze dvojice a druhý může na svém počítači hrát zdarma připojený k placené hře svého partnera. Dle mého názoru je toto správný krok na mnoha frontách herního průmyslu. 10/10

Svět se změnil od té doby, co v prastarých vykopávkách na Islandu nalezli artefakt, díky kterému skupina vědců dokázala otevřít portál mezi dimenzemi. Docela klišé, že? Jenže tenhle portál není skutečný, je jenom v hlavách těch, kteří jsou velmi citliví, zdrogovaní a držení v tajném výzkumném centru. Skrz tento portál chce na Zemi vstoupit prastarý a mocný bůh. Jenže na druhé straně portálu žije ještě něco. Jsou to Kořeni (Roots), vesmírná nákaza, která se živí světy, dokud je celé nevysaje. A Země, Země je již dlouho bez boha, který by ji před Kořeny ochránil. Není tedy jiné cesty a portál znovu otevřít. Najít ty, kteří vědí, jak Zemi ochránit a přivézt je zpět. A jestli přitom nějaký Kořen přijde k úhoně, bude to jenom jeho chyba...

Remnant: From the Ashes je zajímavou směsicí FPS a RPG žánru, která hlavně v coopu velmi dobře funguje. Tuto příjemnou záležitost vyvíjela malá skupina Gunfire Games, kterou můžete znát ze slušně přijímaných her Darksiders II a III a Chronos. Z těchto svých předchozích produktů si vývojáři vypůjčili zajímavé mechaniky, které se v Remnantu spojili v celkem slušný kousek, ve kterém na sebe berete odpovědnost za záchranu světa před záhadnou rostlinnou invazí z jiných dimenzí. Jedná se tedy o postapokaliptický příběh, ve kterém navštívíte několik odlišných světů a seznámíte se se zajímavými bytostmi, které řídí koloběh života. Hra sama nemá ambice vysvětlovat, jak světy fungují, ale spíše vám nabídnout zajímavý pohled do jiných možností, než je monoteistický svět planety Země. A vytvořit v těchto jiných světech nějakou krizi je velmi zajímavý způsob, jak umožnit hráči nahlédnout za jejich oponu.[/i]

Graficky hra běží na enginu Unreal 4, takže se jedná o graficky moc pěknou podívanou. V základní hře se podíváte celkem na čtyři světy (Kořeny zamořenou Zemi, písečný Rhom, bažinný Corsus a tropickou Yasheu), tedy prostředí budou rozmanitá, i když všechny společně jsou relativně temné. A i když jsou prostředí omezená na krátké mapy s lineárním průchodem, hra vám při každém průchodu vygeneruje mapu jinou (a tím myslím, že i v jednom gameplay vždy, když se odpojíte, všechny mapy se smažou). Hra vás nutí hrát z pohledu třetí osoby a tomu je přizpůsoben veškerý design.

Hudebně mi všechny hry poslední dobou přijdou relativně ploché. I zde není hudební podkres žádná sláva, ale je poměrně slušný, tematicky laděný, reaguje na prostředí a příliš se neopakuje. Lepší je však si ho vypnout a poslouchat jen zvuky pozadí, které jsou velmi hezky nastavené tak, aby dotvářely atmosféru jednotlivých prostředí. Na každé planetě mají svou řeč a v té řeči na vás její bojovníci budou pokřikovat, takže se vyplatí si pár nadávek v cizích řečech vyslechnout.

Hratelnost je skvělá. Hra obsahuje hned několik zábavných mechanik, které ale nejsou složité na pochopení. Zde je pár ukázek. Remnant je hra rozdělená do čtyř kapitol a průchod hrou je vždy unikátní kvůli náhodně vygenerovaným mapám. Každá mapa obsahuje své dungeony, bosse, vedlejší úkoly a puzzle. To vše se tedy mění s každým průchodem. Za splnění jednotlivých herních prvků jsou odměny: zbraně, traity, vylepšení. Zbraně můžete mít oblečené až tři. Hlavní zbraň se silným útokem, vedlejší malou zbraň a zbraň na blízko (meč, palice, kopí, palcát). Každou zbraň lze vylepšovat až do dvacáté úrovně, což je herní maximum na všechno. K vylepšování slouží jak obyčejný materiál, který padá z nepřátel, tak občas i speciální přísada, která padá z bossů. Ta vám umožní přidat zbrani speciální útok. Zde drobný detail, každý speciální útok přidaný ke zbrani (může být jen jeden) změní drobně model zbraně tak, že víte, z jaké rodiny schopností vylepšení pochází (ledové, ohnivé, radiační, jedové, elektrické). Zbraně v průběhu hry můžete měnit, protože jakmile ji jednou objevíte, už je navždy vaše. Stejné je to s brněním, které je složeno ze tří částí a ty dohromady mohou tvořit speciální sety, které vás zase mohou výrazně posílit. Doplňky k vybavení jsou dva prsteny a náhrdelník. Ty jsou asi nejvýznamnější, neboť velmi zajímavě mění některé herní mechaniky. Další zajímavostí jsou traity, neboli vlastnosti. Traity můžete získat ve hře mnoha způsoby (puzzle, bossové, vedlejší úkoly, objevy atd...) Zde je významný prvek RPG, protože traitů je hodně a máte omezené body, které v nich můžete utratit. Je tedy jasné, že je budete utrácet tak, aby to vyhovovalo vašemu hernímu stylu. A ten může být každý průchod jiný :)
Po zvládnutí celého příběhu se otevře možnost procházet hru v kratších misích, které se odehrávají vždy jen na jedné planetě a umožní vám tak získat všechno zbylé vybavení, vyzkoušet si na bosse jinou taktiku, nebo jen s partou zabít čas zábavným způsobem. My jsme si ji moc užili a že nám někteří bossové dali vážně hodně zabrat. Hodnotím 9,5/10
________________
DLC: Subject 2923
Toto rozšíření přidá do hlavní hry jednu novou kapitolu odehrávající se ve výzkumném ústavu na Zemi a pak v zasněženém světě Reisum. Příběh vám poodhalí samotné základy světa a originálního příběhu. Herně zůstává vše stejné, jen se přidávají noví bossové, mapy, vylepšení, vlastnosti, prostě všechno. Plnohodnotné DLC, které prodlouží skvělou zábavu. Samotná kampaň mi přijde lépe propracovaná než originální hra. 10/10
__________________
DLC: Swamp of Corsus
Toto rozšíření nepřidá žádnou příběhovou část, pouze se rozšíří možnosti lokality Corsus z originální hry. Odemknou se nové sety a přidá se možnost procházet hru na tzv. Survival. Což je vždy originální průchod hrou, který začínáte jako neutální bez vybavení a bez vlastností. Navíc máte jen jeden život. Všechno vám náhodně padne ve hře, nebo si něco málo můžete koupit na samotném začátku. Jedná se jen o výzvu, kolik toho zvládnete za jeden život, přitom průchod hrou je limitován časem (každých 5 minut nepřátelé zesílí). Vzhledem k tomu, že se tomuto neoddávám, nebudu ani hodnotit.

je již čtvrtou hrou ze série FPS ze světa Hvězdných válek. Za hru jsou zodpovědné společnosti Raven Interactive, LucasArts a Activision. Příběh se odehrává v době, kdy celému řádu Jedi velí Luke Skywalker. Řád je vlastně v útlumu a hledá si novou cestu k růstu. velké ohrožení pak vnímá v jakýchsi kultistech, kteří se po celé Galaxii snaží nabourávat pořádek. Po chvíli ale zjistí, že ve vedení těchto kultistů jsou sitští učedníci, kteří se hlásí k velmistru Ragnosovi. Náš hrdina pak musí tento kult zastavit.

Grafická stránka hry je na dnešní dobu velmi slabá. Hra běží na enginu Quake III, který v té době patřil k velmi dobrým a zároveň velmi často používaným. Je potřeba ale říci, že malé množství polygonů v té době běžné, bylo využito maximálně efektivně. A hra umožňuje hrát za hned několik ras s různým množstvím světelných mečů. I když má engine omezené možnosti, vývojáři jej využili k tvorbě velkého množství prostředí, kde ale dominují úzké chodby a různé budovy. V případě velkých prostor chybí zeleň a jakési přirozené vyplnění prostoru.

Hudebně je hra trochu obtěžující. Zvuky světelných mečů jsou po chvíli až otravné, ale jsou přesně takové, jaké si je pamatujeme z filmu. Hudba je nevýrazná, ale docela pěkná.

Hratelnost je úžasná. Každý meč umožňuje člověku využívat široké množství bojových stylů a speciálních pohybů. Pohyby jsou docela lehké a ve hře se snadno využívají. Prostředí jsou rozmanitá, mise se neopakují, i když samotný boj ano. A proto je před hráče s postupem příběhu předkládáno stále více sithů, až nakonec klidně bojujete se třemi najednou a do toho ještě s pár vojáky. Hra má i alternativní příběh, který si můžete rozjet v poslední části hry. Hlavní hrdina se v něm může zcela poddat temné straně. Ve hře si celou dobu budujete schopnosti, traity. Některé vám hra dá sama (schopnost skákat vysoko, házet meč, hýbat se rychle), jiné si vybíráte sami. Nabídka obsahuje jak schopnosti světlé strany (léčba), tak schopnosti temné strany (vysávání života). Je tedy jen na vás, jak si hru prožijete. Mé hodnocení je 7/10.

---

Slovo závěrem. Hru jsem hrál kdysi dávno (vyšla v roce 2003) a nyní se mi zdála o něco složitější. Buď je to tím, že jsem starší, nebo že modernější počítače umožňují NPC postavám reagovat o něco rychleji. Finální boss je tak pro mě vlastně neporazitelná bojovnice, která neustále tlačí mou postavu k maximálnímu výkonu. Jenže se zároveň pořád léčí a to hned několika způsoby. A navíc se pohybuje velmi rychle. V porovnání s mou postavou jsou její pohyby i dvakrát rychlejší. I když jsem sledoval YouTubová videa z verze, která nedávno vyšla na XBox a Switch, pak tam se pohybuje pomaleji a i rytmus využívání schopností je výrazně pomalejší.
A nebo jsem už prostě starý :)

Je to tu znovu. Max se dostal do soukolí příběhu, který pro mnoho lidí neskončí dobře. probouzí se v nemocnici, beze zbraně a jdou po něm. Co se stalo před pár hodinami? Proč po ně jdou elitní zabijáci? A proč je středem všeho Mona? Max Payne s detektivkou Wintersonovou a Jimem Bravurou jsou na stopě obrovského případu, ve kterém hrají svoji roli také korupce, zrada a láska. A smrt a bolest. A samozřejmě Max Payne.

Finské studio Remedy opět ve spolupráci s Rockstar Games a 3D Realms přináší další dávku akčního nářezu. Hra vyšla v roce 2003 a graficky se za ty dva roky vůbec nezměnila. Přesto je dvojka v mnohém výrazně lepší než jednička.

Hra opět běží na enginu Havok a po fyzické stránce nepřináší žádnou velkou podívanou. Grafika je zastaralá a textury jsou na dnešní dobu opravdu velmi nepěkné. Překvapí ale detaily, jako například podrážky Maxových bot, nebo odraz v zrcadle.

Hudební podkres je energickým mixem rocku a podivných psychedelických zvuků. Vážně netuším, kdo nahrával zvuky zvracení, které velmi hudebně připomínají podkres Duke Nukema. Hudba a zvuky a také rozhovory jsou silnou stránkou hry. Opravdu se vyplatí zapnout si televizi a zaposlouchat se do seriálů jako Adress Unknown, nebo Lady and Lord. Nebo si vyslechnout rozhovory vašich protivníků. je to vážně zábava a hru to posílá o úroveň víš.

Herní styl se příliš nezměnil, ale hratelnost je větší. To je hlavně díky lepšímu vyvážení obtížnosti a také většímu množství lékárniček (painkillers). Díky tomu se můžete nebojácněji vrhat proti hordám nepřátel, kterých je o něco více. Zpomalení času a efekty skoků jsou pořád stejné, ale možná o něco pomalejší, takže se dají lépe využít. Zábavné jsou eskortovací mise, při kterých hrajete za Monu a chráníte sniperkou Maxe, nebo za maxe a chráníte chodící bombu. A to není vůbec jednoduché, ale maximálně zábavné.

Připočítáme-li flashbacky z jedničky a znovu komiksový styl vyprávění, pak je hra nabitá k prasknutí. A to zábavou, adrenalinem a akcí. Při tom všem se hra nebere příliš vážně (stačí chvíli poslouchat seriály). A to jí sluší. Určitě doporučuji všem, kteří si chtějí znovu prožít napumpovanou herní historii. 8/10

Max Payne je detektiv, který má rád svou práci, svého parťáka, svou ženu a svoje malé miminko. Má úžasný život. Jenže když jednoho dne dorazí domů a najde dveře otevřené, telefon zvonit, vše se tvrdě změní. Jeho žena křičí v patře. max běží nahoru po schodech, ale nestihne to. Dítě i žena jsou mrtvé. Kvůli nějaké nové droze známé jako "V". Max ale není zničený. Max se nechá přeložit k protidrogovému a začne svou křížovou výpravu. Po třech letech konečně narazí na stopu. A ta ho zavede až k vládním agentům...

Tato hra patří ke klasice stříleček. Vyvinutá malým Finským studiem Remedy ve spolupráci s 3D Realms a RockStar Games se tato hra zapsala do historie kvůli skvělému storytelingu, herní mechanice a akci.

Grafika hry je na dnešní poměry otřesná. Hranaté postavy, rozmazané textury a kostrbaté cutscény. Vzhledem k tomu, že hra přišla na scénu v roce 2001 (tedy před dvaceti lety), není to špatné. Ani v porovnání s ostatními hrami (například Half-Life), není ale grafika žádná výhra. Komiksové zpracování videí je skvělé a rozhodně to patří k velkým zážitkům.

Hlas Maxe Payna je naprosto boží Bčkový tvrďák. Dabing je famózní. Hudba atmosférická a rozhodně dobová. Namluvený komiks působí vážně úchvatně a vtáhne vás do děje. Na moderních počítačích je ale zvuk trochu pokažený. Existují ale fixy od fanoušků a fungují, takže žádný strach.

Hra ve své době byla velmi inovativní. Jedná se o TPS nebo 3PS (střílečku z pohledu třetí osoby). Max se musí prostřílet desítkami velmi obtížných nepřátel. K tomu mu pomůže bullet time[/i]. Jedná se o zpomalený čas zkombinovaný s různými skoky, který vám pomůže naplánovat si střelbu. Je nutno ale podotknout, že vám v něm nic nepomůže lépe mířit, takže je docela těžké ho 100% využít. Ale je nutné ho používat, protože bez něj je hra strašlivě těžká i na jednoduchou obtížnost.

Abych to shrnul. Je to adrenalinový zážitek, který se rozhodně vyplatí. V porovnání s dnešními hrami je Max Payne velmi obtížný. Je to prostě výzva, která ve vás zanechá velkou stopu. Psychedelický noir béčkový akčňák s perfektně postaveným a hlavně odvyprávěným příběhem, u kterého budete potit krev.
8/10 a to jsem si hru zahrál už potřetí...