Recent reviews by TheAzerCZ

Gunslinger jde na to trochu jinak než předchozí díly série CoJ. Máme tu kreslenou grafiku, skilly, minimum cutscén a zcela jiný způsob vyprávění příběhu. Nejlepší ale na tom je, že to geniálně funguje. Gunslinger je akční nářez, kde se setkáme se známými tvářemi divokého západu jakou jsou třeba Jesse James, Billy the Kid a nebo Butch Cassidy a Sundance Kid.

Hlavní hrdina Silas je badass pistolník a hraní za něj jsem si fakt užil. Přestřelky působí dobře a hudební stránka hry je fantastická. Bohužel se mi nepovedlo zprovoznit můj Xbox One ovladač, což je asi jediný problém, který jsem u hry měl.

Není to vůbec špatný. Uřídit vlak je docela výzva, těším se na plnou verzi.

Cyberpunk je pro mě takový unikát. Abych si hru užil, musel jsem ji spoustu věcí odpouštět. Během hry jsem se totiž už od samého počátku potýkal s množstvím drobných chybek, zejména tak v momentně, kdy jsem dostal absolutní volnost. V otevřeném světě je hra totiž naprosto strašná - auta naráží do sloupů po cestách, chodci skáčou z chodníků na silnice, sem tam někde něco vyletí do vzduchu, tu a tam se něco spawne veprostřed budovy a čas od času se to prostě celý jaksi zblázní.

Ale nechápejte mě špatně, ačkoliv Cyberpunk ze strany zpracování otevřeného světa naprosto selhal, příběh má zmáknutý opravdu bravůrně a v misích se zásadní bugy nevyskytují. Alespoň mně se tedy stalo pouze jednou, že jsem kvůli bugu nemohl postoupit dál, ale naštěstí můj tik ve formě rychlého ukládání, mi zachránil několik minut času, kdy bych musel celou misi znovu opakovat. Ačkoliv je, na můj vkus, hlavní příběh sakra krátký, bavil mě a užil jsem si ho. Vedlejších aktivit je tu taky povícero a díky jejich pestrosti a různorodosti mě docela bavily.

Je otázka, jestli má smysl dělat opravdu všechno, protože odměny a předměty, kterými jsem mohl svou postavu vybavit, mi ve hře postupem času přestávaly dávat smysl. Najednou se začaly opakovat a nebylo už nic nového, co bych fakt chtěl a nebo dokonce potřeboval pro další postup ve hře. Není to jako ten dobrej pocit, kdy si v Zaklínači 3 konečně vyrobíš mistrovskou zaklínačskou zbroj a cítíš se jako bys právě vyhrál loterii. To v Cyberpunku prostě není.

Grafika hry je parádní, o tom žádná. Optimalizace je v některých místech mapy strašná a memory leaky jsou na denním pořádku. Naštěstí DLSS funguje parádně.

Verdikt: Pokud máte dost trpělivosti a jste ochotní za cenu dobrého příběhu projít ne úplně dodělanou hrou, určitě vyzkoušejte. Rozhodně ale ne za plnou cenu.

Tři pokrevní bratři se dostávají do sváru kvůli ženské, která si je přehazuje podle toho, jak se situace zrovna vyvíjí. Předmětem všeho je indiánský poklad, který je podle všeho prokletý, ale co už, peníze přece znamenají tolik.. Samotný příběh je sice klišé jako prase, ale ono to vlastně ani tak moc nevadí. Příběh je totiž vyprávěn tak zajímavě, že pohltí po pár minutách hry.

Gameplay jsem si užil a byl jsem překvapen, že plně podporuje Xbox One ovladač. Hra nabízí zajímavé mechaniky, které jistě ocení milovníci westernů a typických westernových duelů. Ačkoliv ty vyžadují trošku rychlých reflexů, pocit za zabitýho bosse to krásně vyrovná.

Hodně se mi líbila hudba. Při přestřelkových momentech dodává fajnovou atmosféru.

V této době nemá moc smysl hodnotit grafiku. Hra už má nějaká léta, a tak se nedají čekat zázraky. Vypadá hodně dobře.

Verdikt: CoJ: Bound In Bound je docelá krátké, ale i tak nabízí spoustu akční jízdy plné akčních přestřelek. Já si ji dost užil a rád si ještě někdy zahraju znova.

Mafia: DE je pro mě příjemným překvapením. Po zkušenostech s Mafií 3 a
šíleným remasterem Mafie 2 jsem od Hangaru 13 nečekal nic, čím by mohli překvapit a spíš jsem se těšil, jak si na nich herní svět smlsne za prznění české legendy. Jsem moc rád, že jsem se mýlil.

Vývojářům z Hangaru 13 došly nápady a rozhodli se kompletně vykrást kultovní Mafii a postavit ji na vlastním moderním enginu. Ono možná je to i dobře, než kdyby se pustili do něčeho zcela nového sami. Co si budeme povídat, na originální Mafii to nemá, ale musím uznat, že to udělali opravdu dobře a velmi věrně. Hrozně mě ale mrzí, že do hry nedali nic vlastního. Lost Heaven udělali nádherně a je škoda, že je jej nechali prázdné. Nabízí se tu velká spousta vedlejších aktivit nebo misí, co by mohly zaplnit prázdný prostor a zabavit na delší dobu. Sbírání lišek a časáků je fakt velká bída a pokud nemáte potřebu mít všechny achievementy, tak to asi stěží budete rádi dělat.

Hratelnost není zas tak špatná. Hru jsem dohrál na ovladači a neměl jsem s ničím výrazné problémy. Střelba je sice strašná a moc mi neseděla, ale co jsem pochytil, tak šílená nepřesnost Tommyho je úmyslná a má ve hráči připomínat, že je Tom jen drožkář a není cvičený voják. Každopádně zde se nabízí ještě zmínit, že je ve hře klasická obtížnost, která má nastavit obdobnou obtížnost, jak tomu bylo v původní Mafii. A tady musím s čistým svědomím říct, že tahle obtížnost nemá s původní Mafií vůbec nic společného. Jo, původní Mafie byla těžká, ale nebyla nehratelná. Tady je tomu přesně naopak, protože v průběhu hraní mi hra okatě házela klacky pod nohy. Neberu, že jsem trpěl na extrémní nedostatek munice a šílenou nepřesnost jako problém, ale strašně mi vadí nevyváženost nepřátel. Nepřátelé totiž mají neskutečně moc zdraví, nikdy neminou svůj cíl a jsou to takový Terminátoři, že je nerozhodí ani plná palba z Thompsonu a v pohodě v běhu střílí a jsou maximálně přesní. Klasická obtížnost není klasická, ale hardcore pro lidi, co se u hry chtějí akorát nasrat. Sám jsem na ni došel asi do půlky hry, a pak kvůli svému zdraví, přešel na těžkou obtížnost, kde jsem už pak také zůstal.

Největší strach jsem měl z řízení aut. Ve hře s otevřeným světem a možnosti pohybu vozidly, je to pro mě jeden z nejstěžejnějších prvků. Pří řízení je hodně cítit vliv z Mafie 3, auto jde strašně rádo do smyku a boční kamera vyloženě láká na akční průjezdy zatáčkou. Naštěstí to výsledku není zas tak zlé, jak se může na první pohled zdát. Jde tu nastavit režim simulace a manuální převodovka, takže pocit z jízdy byl docela věrohodný. Modely aut jsou fascinující a vymodelované do sebemenších detailů. Tvůrci si dokonce dali záležet na detailních zvucích aut, takže požitek z jízdy je ve výsledku parádní.

Jsem rád, že do hry nakonec dostal český dabing. Ten tu prostě patří a sedí tu krásně. Všechny hlasy mi na postavy krásně seděly a všichni herci odvedli obdivuhodný výkon. Bylo fajn zase po dlouhé době slyšet Tommyho a Pauliho v českém znění. Jsem rád, že se ve hře objevily na víc cutscény, které lépe vysvětlovaly okolnosti příběhu a uvedly tak některé věci na pravou míru.

Nakonec jsem si nechal negativní věc, kterou tu musím zmínit - technický stav. Kdybych neměl možnost hru dohrát již před půl rokem bez sebemenšího problému, určitě by moje recenze vypadala jinak - a rozhodně ne takhle pozitivně. Během hraní jsem totiž trpěl náhodným zamrzáním obrazu. Sekl se prostě obraz na 2-3 minuty, přičemž byl slyšet jen zvuk ze hry. Po důkladném procházení fór se zdá, že je na vinně 2K Launcher, bez kterého hra nejde za žádných okolností spustit a který používá své nastavení, které je nejspíš v rozporu s herním nastavením. Je úsměvné, že je ve hře možnost tento launcher vypnout, avšak toto nastavení nemá žádný efekt. Tahle nepříjemnost mi srazila celý dojem ze hry a vlastně ani nepamatuju, jestli jsem se u nějaké hry takhle těšil, až ji dohraju.

Verdikt: Když to vezmu kolem a kolem, jedná se o docela průměrnou hru. Spousta chyb, stupidní NPC, nevyvážená klasická obtížnost, zbytečně promarněný potenciál otevřeného světa a bídný aktuální technický stav hru ve výsledku zcela zbytečně sráží dolů. Za sebe dávám

Hru jsem měl možnost vyzkoušet v rámci bezplatného víkendu a jiným způsobem bych se k ní pravděpodobně ani nedostal. Astragon už několik let jede ve stejných kolejích, kdy každý rok představuje novou hru, která však vypadá stále stejně. Musím říct, že mě použití Unreal Enginu příjemně překvapilo - bohužel jeho implementace už tolik ne.

Grafika je strašná, umělá, prázdná, bez života. Světelné částice v noci a v dešti jsou sice nádhera a vypadají pěkně, ale to je zatraceně málo. Město je malé, bez nápadu, mrtvé a úplně prázdné. NPC jsou jako tělo bez duše a ačkoliv sem tam něco za mými zády žbletly o novinkách v oblíbeném seriálu, hodně rychle se začaly otravně opakovat.

Za největší kámen úrazu však považuji řízení samotného autobusu, což bych - vzhledem k názvu samotné hry - očekávával věrohodnější a bližší realitě. Při řízení autobusu jsem totiž vůbec neměl pocit, že řídím dlouhou těžkopádnou krávu. Neměl jsem potřebu si vůbec nadjíždět, zatáčení, plyn i brzda reagují až sakra rychle. Je fajn, že jsou v autobusu funkční tlačítka, ale to už mi moc k realitě nepřidalo.

Do téhle hry se nevyplatí investovat ani jediný cent. Neustále stejný produkt bez výrazných změn se škaredou grafikou a otřesným jízdním modelem, který by leckterá závodní arkáda strčila hravě do kapsy. Protože jsem si ve hře nenašel nic, co by mě nějak zaujalo, nebo bych alespoň málo ocenil, hodnotím tento titul známkou:

Hellblade je naprosto výjimečná hra, se kterou se jen tak často nesetkáte. Je zasazena do příběhů severské mytologie, což je sám o sobě fakt, proč jsem této hře nemohl odolat.

Jakožto Senua jsem se vydal do Helheimu zachránit duši svého milého ze spárů mocné bohyně Hel. Při prvních okamžicích hry jsem trochu tápal, protože jsem zkrátka nevěděl, co dělat. Hra nikde nic nepíše, nikde žádná mapa, nápověda, co zmáčknout, popis co se děje ... nic. Nicméně už jen to dělá hru odlišnou a vlastně i díky absence jakéhokoliv rozhraní jsem měl mnohem lepší možnost se s hlavní hrdinkou sžít a vězte, že jakmile se vám tohle podaří, nebudete chtít přestat. Psychický stav hrdinky je totiž v tomto titulu ten největší nářez. Už jenom to, že se na vývoji hry podíleli psychiatři a lidé trpící závažnými duševními nemocemi a poruchami, je něco, co jsem ve hře na "vlastní kůži pocítil". Nikdy by mě třeba nenapadlo, jaké to vlastně je "slyšet hlasy ve své hlavě".

Svou roli tu hraje ale i zvuk a za sebe můžu říct, že jsem neuvěřitelně nadšenej. Takovou precizní práci se zvukem jsem ještě nikdy v žádné hře neslyšel. Protože však v tomto ohledu nechci víc vykecat, doporučuji nasadit kvalitní sluchátka a zažít na vlastní kůži.

Hlavní náplní samotného gameplaye jsou kromě chození hádanky. Že se ve hře skrývají hádanky jsem moc dobře věděl a to byl taky důvod, proč jsem se hře tak dlouho vyhýbal. Nicméně "hádanky" v tomto smyslu znamenají spíše hledání skrytých run někde v dané oblasti, po jejímž nalezení jsem mohl postupovat dál. Ze začátku jsem s tím neměl problém a šlo to tak nějak intuitivně a vcelku rychle. Později mě už některé pasáže tak otravovaly, že jsem je prošel pomocí návodu. Fajnškmekři si jistě přijdou taky na své a ocení, že se ve hře nachází kameny, po jejichž nalezení se postupně odvypráví i další známé legendy ze severské mytologie.

Hra se mi na ovladači hrála krásně a po krátké době jsem neměl s ovládáním sebemenší problém. Souboje na mě dobře zapůsobily už od začátku a hodně se mi líbily. Bohužel ke konci hry se někdy souboje až nepříjemně protahovaly pořád další a další vlnou nepřátel, což bez nějaké možnosti manuálního ukládání bylo až stresující.

Po grafické stránce hra vypadá luxusně a určitě potěší, že je i dobře optimalizovaná, takže zároveň krasně běží. Protože se jedná o koridorovku, moc prostoru pro obdivování otevřených prostranství tu není. Věřím však, že luxusní filmové cutscény a nádherné scenérie jsou naprosto dostačující a vykouzlí nezapomenutelnou atmosféru.

Ačkoliv se mi to ze začátku jevilo jako obyčejná chodící hra se spoustou hádanek, byl jsem postupně zaskočen, jakou má hra brutální hloubku a zároveň poselství. Abych pravdu řekl, udělit této hře nějaké ocenění je pro mě docela těžké. Jsou tu místa, kdy mě hra nebavila, ba dokonce otravovala. Když to ale vezmu kolem a kolem, je to tak zatraceně výjimečná a svým způsobem tak dokonalá hra, že ji prostě nakonec musím dát:


Jakmile hru dokončíte, rozhodně byste si měli pustit i dovysvětlující video "Hellblade Features", co se dá pustit přímo z herního menu – možná se nebudete stačit divit...tak jako já.

Mount & Blade II: Bannerlord vychází ze svého předchůdce Mount & Blade: Warband a přináší tak obdobné, ne-li stejné mechaniky. Nicméně tohle není na škodu, protože v Bannerlordu je tvůrci posouvají o několik úrovní výš a zároveň představili i několik nových stěžejním mechanik.

Vzhledem k tomu, že je hra ještě v Early Accessu, nemá smysl zabývat se chybami a herními nedostatky. Ano, zcela přirozeně tu jsou - a není jich málo. Na druhou stranu mě velmi těší fakt, že hra každý týden dostává pravidelné aktualizace a díky se tomu ubírá příjemným směrem.

I když je hra teprve v EA, i tak dokáže na několik hodin pořádně zabavit. Bohužel zatím nenabízí tolik obsahu, co její předchůdce, avšak já pevně věřím, že je to jen otázka času. S dokončením hry bude ještě fůra práce, ale i tak stojí za vyzkoušení.

Odkaz na recenzi originálu Mafie 2

Remaster Mafie 2 je naprosto zbytečný, otřesný a ještě k tomu rozbitý. Nejde mi na rozum, proč se pánové z Hangaru 13 rozhodli vrtat ve hře, která i dnes vypadá dobře a bezvadně funguje. Co už ale opravdu nechápu, jak se jim při "vylepšování" grafiky podařilo celou hru ještě navíc totálně pos*at.

Remaster běží o poznání hůř než originál a místy brutálně dropuje. Myslím si, že vývojáři asi denně na obědy fasují vtipnou kaši, jinak si nedovedu vysvětlit, že můžou pustit do světa takový remaster a chtít za to, ty vole, 30€! Nějaké vylepšení grafiky tu nicméně přeci jen jsou - ale k horšímu. Předně mi vadí brutální odlesky v očích postav, co vypadají jako kdyby konstantně brečely. Kolem objektů jsou jakýsi divný bílý okraje a obličeje postav v cutscénách někdy vytváří grimasy, jak kdyby je někdo zrovna vyrušil při konání potřeby.

Kromě toho se ale chlapcům z Hangaru 13 povedlo rozbít i funkčnost hry. Kolikrát se mi stalo, že nepřátelští NPC stáli zády ke mně a nic nedělali, nebo se zasekli ve dveřích a nebo jen běželi na místě do zdi. V některých případech nešlo střílet za sklo, co už bylo dávno rozbitý. Dostával jsem navíc achievementy za akce, co jsem ani neudělal. Občas mě prodavači vítali angličtinou namísto češtiny a už vůbec mě nepřekvapilo, že v cutscénách byl posunutý dabing a neseděl s tím, jak postavy otevíraly ♥♥♥♥. Nedokážu přenýst přes srdce, že hra taky padá, což se mi v originálu nikdy nestalo.

Jediná věc, co se mi líbí je, že ve hře jsou už v základu všechna DLC.

Remaster Mafie 2 se nepovedl. Něco takovýho vydat je kopanec do koulí všem fanouškům Mafie 2. Nevypadá hezky a obsahuje spoustu bugů. Zkoušel jsem jen proto, že jsem dostal zdarma k originální hře. Ačkoliv mám Mafii 2 hrozně moc rád, tento remaster nemůžu hodnotit jinak než:

Geralt, rodák z Rivie, přichází do válkou zpustošeného Velenu, kde se tamní obyvatelé setkali s děsivým Divokým honem. Geralt postupně začíná zjišťovat, že Divoký hon má velký zájem získat jeho chráněnkyni Ciri. Tak se rozjíždí dlouhé pátrání, o co vlastně jde a velká záchranná akce.

Ve hrách jsem nikdy moc neměl rád vedlejší mise. Bral jsem je jen jako takovou vatu, která má na chvíli zabavit opakující se aktivitou. Witcher 3 však úplně změnil můj pohled na vedlejší mise. Většina vedlejších misí obsahuje svůj vlastní příběh, nápady se neopakují, takže každá je o něčem jiném. Vážně mě bavilo je dělat, takže příběh musel kolikrát na několik hodin stranou.

Ve hře je spousta akce, kterou ale střídá spoustu rozhovorů. Na rovinu musím říct, že někdy jich na mě už bylo strašné moc, nebavilo mě to a musel jsem si od hry dávat několikadenní pauzy. V otevřeném světě je spousta otazníků, které můžete zkoumat, ale po nějakém čase se to pro mě stala repetetivní a dost otravná zábava.

I tak je Witcher 3 hrou, kterou by si měl každý zahrát. Stojí to za to.