Máte sklony k sebepodceňování? Baví vás neustále zjišťovat, že váš život nestojí za nic? Rádi řvete nasraností a rozbíjíte předměty, na které jste si těžce vydělali během 12h směny? Máte dostatečné množství financí na zaplacení rozbitých věcí, jako jsou stůl, myš, klávesnice a jiné? Libujete si v BDSM, kde zastáváte roli submisivního? Raději byste si lili rozpálené olovo do hrdla než žili šťastný rodinný život? Pokud je alespoň u jedné z otázek odpověď ano, je tato hra jako stvořená pro vás.

Osobně nerecenzuruji hry předtím, než je kompletně dohraji, ale u této hry udělám vyjímku. A proč? Mám pocit, že větší nasranost už snad přijít nemůže. Pokud ano, sbohem můj laptope, můj stole, má játra a můj živote.

Myslím, že příběh zde popisovat nemusím, protože vše důležité je napsáno v infu ve Steam obchodě. Jen bych poupravil informaci, že „na své cestě budete potřebovat hodně kafe“. Jediný, co budete opravdu potřebovat, jsou pevné nervy a stůl, titanový komponent, hodně antidepresiv a alkoholu. To jest základní výbava při hraní Blackhole.

Už od mala mám rád plošinovky. Ať už jsem na starým NESu smažil Super Maria, nebo na starých Win98 Giana's Sisters, bavilo mě to. Byla k tomu pěkná hudba, levely se daly krásně po pár pokusech projít a všechno bylo krásně sluníčkové, duhové a poníci mi z ruky zobali mrkvičku z babiččiny zahrádky.

A pak se objevil Blackhole. Jakožto fanda vesmíru (fakjů, Interstellar) a plošinovek jsem to musel mít. Navíc tato hra pochází od poctivých českých ručiček, takže tam bylo i trochu toho vlasteneckého cítění.

První zapnutí, seznámení s příběhem a ovládáním vypadalo vcelku nevinně. Vynikající hudba, která lahodí mému uchu a za kterou musím autora pochválit, jakoby mi říkala: „Neboj se, hra na tebe bude něžná, nemusíš se opravdu ničeho bát. Musíš mi věřit.“ Věřil jsem jí. A to jsem neměl dělat. Hop. Hop. Smrt. Hop. Smrt. Smrt. Nářek. Smrt. Vztek. Smrt. Modřiny na rukou. Smrt. Kus židle v displeji. Smrt. Dvě flašky rumu prázdné. Smrt. Bezvědomí. Toť můj první plnohodnotný zážitek se hrou Blackhole.

A hlavně další věc, která mi vysála tolik krve, že se z té anémie snad nikdy nedostanu - Auriel. To je taky kapitola sama o sobě. Umělá inteligence, chytrá jak rádio amatérského lovce mušlí, který vám hodiny vypráví o svém pouti za lasturami (mořskými), kterými si kompenzoval to, že ho nechtějí jiné lastury (lidské) za hudby cover verze Sailing od Rod Stewarta, kterou sám radioamatér přezpíval ve sprše. Pokud z tohohle nedostanete ebolu, gratuluji, jste lidským unikátem a měli byste se nechat dobrovolně vykuchat světovými odborníky v oblasti medicíny, aby bylo dost vakcín pro celé lidstvo, nebo alespoň pro 1% populaci. Několikrát jsem musel v nastavení vypnout úplně zvuk dialogů, který jsem nakonec zase povolil, protože nebyly slyšet úžasné názory, moudra a srdcervoucí motivační proslovy československých youtuberů (zdravím vás) a s Auriel jsem se trochu spřátelil. Aby ne, po flašce rumu a lajně prvotřídního kokainu to jde celkem snadno.

PLUSY:
+ Hudba.
+ Vesmírná tématika.
+ Grafika, prostředí.
+ V hlavní roli youtubeři, což byl dobrý tah. Jen se mi je už moc nechce sledovat po hraní této hry.

MÍNUSY:
- Auriel.
- Auriel.
- AURIEL.
- Velké psychické újmy.

Mám rád svůj život. Jako jo, kdybych byl milionář, měl svůj ostrov s asijskými tanečnicemi daleko od lidské civilizace, měl bych se daleko lépe. To jako jo. Mám rád také adrenalin, takže proto tuhle hru můžu doporučit. Mám zakoupeno i DLC, do kterého se pustím hned po dohrání základní hry (ach jo, kolik nevinných flašek alkoholu do té doby padne, to mi rve srdce). 999.9/10.