„Není větší bolesti, než vzpomínat v neštěstí na čas štěstí.“ - Dante Alighieri

„Zranit něčí city je stejně snadné, jako hodit kámen do oceánu. Ale víš, jak hluboko se takový kámen potopí?“ - autor neznámý

„Muž snese ledacos těžkého, jenom ne pláč ženy, který sám zavinil.“ – Karel Čapek

„Snažil jsem se milovat vše, přesto mi nyní láska způsobuje bolest a utrpení. Naučil jsem se ničeho nebát, přesto je to nic, čeho se bojím nejvíce.“ - Maximillian Roivas

Tohle je speciální místo na slova díků lidem, se kterými jsem se tu na Steamu (a někdy i mimo něj) bavil a můžu s čistým svědomím říct, že mi na všech hodně záleželo, případně stále záleží. Jedná se o nezapomenutelné jedince, kteří do jednoho ovlivnili můj život a vlastně mě i změnili. Během těch 11 let, co jsem aktivně na Steamu, jsem se spřátelil s hromadou různých hráčů a hráček. Pravda je, že mnoho z nich jsem si smazal ze svého seznamu přátel já sám, což mě nyní zpětně u některých lidí mrzí. Jiní si zase z různých důvodů odebrali mě. Ať už ale byly konce našich přátelství jakékoliv, tu a tam na tyto osoby vzpomínám, protože jsou mi stále drahé. I přes svou velmi ošemetnou paměť se zde pokusím vypsat aspoň pár jmen: Angelka, Artemis, Bargud, Half, Katniss, Lovely Black Sheep, Lucky Thirteen, Lucy Villain, Luky, Matlair, Nataria, Nikoll, Relentless, Rohlík, Sheila, Shiranui a Steel. Samozřejmě je těch lidí ještě více. Ať už jste ale vypsáni nahoře nebo ne, pokud jsme se spolu bavili více, tak naše přátelství pro mě něco znamenalo a ovlivnili jste můj (nejen) videoherní život a za to vám všem chci z celého svého srdce poděkovat. Děkuji.

„Odejděte, můj milý příteli
a nevracejte se, chcete-li
ruku mou laskat do zemdlení -
láska bude tam, kde nyní není,

až naleznete k srdci mému klíč.
Běžte na cestu! Honem pryč.
Já čekat tu budu až do konce dnů.
Nebojte, nikdy na Vás nezapomenu!“

Posílá ho na výpravu zrádnou,
s šancí na úspěch téměř žádnou.
Její milý se nejspíše nevrátí,
co ho asi tak na cestě zachvátí?

Stane se bídným otrokem zlých lidí,
nebo drahé kameny oslepí to, co vidí?
Možná že utopí se v tůni hluboké,
či spadne na dno ze skály vysoké.

Jak pahorky vystouplé lícní kosti,
tváře sinalé a oči bez lítosti,
shlížejí na muže jdoucího na západ,
ani jí nepřijde, že to byl zlý nápad.

Dny se prodlužují a poté krátí,
muž se však nikdy nenavrátí.
Čas ubíhá neúprosně dál
a roky vyčkávají opodál.

Ona sedí, čeká v tichu tak hlasitém,
hustém jako masa vody, tak zavalitém.
Nemyslí na nic jiného v tom čase,
každá myšlenka k tomu muži upíná se.

Jí dochází, že to celé byl osudný omyl,
jako těžký náklad, ji přesně v půli zlomil.
Ohýbá se v pase, na své místo odpočinku uléhá.
Jedna černá myšlenka za druhou na ni doléhá.

Jiných mužů vystřídalo se v její přízni dost,
jen ten jeden však přišel jí v nemilost.
Až teď vidí, že byl lepší, než ti ostatní -
milý, hezký, chytrý a také nesmírně udatný.

Leží tam u okna a nezkrotně pláče,
slza za slzou jí po líci divoce skáče.
Ona odehnala ho napořád od sebe pryč,
od truhly se svým štěstím zahodila klíč.

Vyhnala toho muže navždy do zapomnění,
kde kdysi mohla být láska, nyní nic není.
Pouze holé pusto tady zbylo
a srdce její ztrouchnivělo.

Nejí ani nepije, jen tiše vzlyká,
duše z jejího těla pomalu uniká.
Konec se blíží, třese se a strašlivě ji zebe.
Naposledy pohlédne na tmavě modré ne.be.

Jsem muž, ročník 92.
Miluju psaní vlastních příběhů, recenzí, extrémně dlouhých slohů a když je nálada, tak si zkouším i vytvářet básničky. Čímž ale netvrdím, že bych v tom všem byl nějak extra dobrý. Také neustále zapomínám, že vlastně mám i blog. [doupeov.wordpress.com]
Mám slabost pro umění a to především perokresbu tuší (černobílá kombinace barev je prostě nej). Já sám kreslit ani malovat neumím, ale rád se pokochám tvorbou nadaných lidí a nechám se jí často i inspirovat pro vlastní psaná díla. Z profláklých umělců mám rád Beksinskiho a Gigera.
Sem tam mrknu na nějaký film. Pár oblíbených jsou třeba Terminator 1+2, The Thing, Alien(s), Predator, Monty Python and the Holy Grail, Jurassic Park, The Lord of the Rings, Army of Darkness, Blade Runner 2049, Drive, Batman: Mask of The Phantasm, Sleepy Hollow, Total Recall, Groundhog Day, Murder By Death, Dark City, Mission Impossible, The Dirty Dozen, In the Mouth of Madness, The Princess Bride a třeba i Tajemství hradu v Karpatech (to jste nečekali, co?).
Někdy dám šanci i seriálu. Oblíbenci jsou Scooby Doo (původní díly miluju! :D), Batman TAS, Monty Python, Red Dwarf, Mr. Bean, Community, Hvězdná brána, Daredevil, True Detective, Dark, Taskmaster a z poslední doby Andor.
Miluju mistra hororu Lovecrafta a jeho kutululu, i když nejoblíbenější povídka od něj je Barva z kosmu. Mezi mé oblíbené ságy patří Temná věž (doporučuji přečíst aspoň báseň, dle které vznikla) [web2.mlp.cz], Pán prstenů a Zaklínač. Mou nejoblíbenější knížkou ale i po letech stále zůstává Pes Baskervillský, který má naprosto boží atmosféru blat a hororový nádech a i po letech dokáže vyvolat husinu po celém těle.
Zbožňuju detektivní žánr, ať už je v jakémkoliv tvaru nebo podobě, ale slabé místo mám pro noirovky ze 40.-60. let (The Third Man je top!). To je prostě můj kryptonit. Poté mám slabost pro horory z osmdesátek a devadesátek, hlavně ty s praktickými efekty a klidně se může jednat o béčka, dokud jsou zábavné a je radost je sledovat.
Nejoblíbenější skupina? Bezesporu The Warning, což je neuvěřitelně talentované trio sester z Mexika hrající rock. Nemají žádnou špatnou písničku a i jejich osobnosti jsou tak úžasné, že si je nejde nezamilovat. Kromě toho mám rád i Iron Maiden, Billy Talent, Muse, Two Steps From Hell a klasické rockové skupiny. Obecně poslouchám nejvíce rock, metal, orchestrální počiny a překvapivě také klasickou hudbu. A slabé místo mám pro popové hity z mého dětství, kdy ještě mainstreamová hudba stála za něco a to, co hráli v rádiích, se dalo poslouchat.
Mám rád zvířata, hlavně psovité šelmy (vlky, psy a lišky), draky, koně a nějaké ty plazy a mnoho dalšího.
Překvapivě jsem také velký a nenapravitelný romantik. Což v překladu znamená, že u pěkných romantických příběhů brečím jako želva, i když želvy nebrečí. Já ale jo. Mám rád lásku i ve filmech, hrách a knihách, dle mě se jedná o nejsilnější pouto mezi jedinci a jako takové ho dávám i do svých děl. Ale to neznamená, že bych se díval na romantické filmy, které se mi naopak příčí. Paradox, co?
Bojím se pavouků, výšek, vody, svého vlastního odrazu v zrcadle, odpovědnosti, lidského kontaktu, náhle reanimovaných figurín bez obličeje, příšery pod postelí, dětí, vlastního ega, chapadlovitých monster z hlubin vesmíru, příliš sebevědomých žen, zrzků, poslechu vogonské poezie, lidí bez smyslu pro humor, hlouposti ostatních, vlastní nezměrné inteligence, dlouhých nákupních seznamů, neznámých lidí poznávajících mě na ulici...
Oblíbená barva je černá. Což je shodou okolností i barva mé duše a mého srdce.
Humor mi není cizí, ať už se jedná o britský, černý, suchý, němý, případně i nějaký ten primitivnějšího rázu jako je sexuální, fekální nebo hodně sprostý (byť ty mám nejméně radši).
U žánrů her u mě jasně vítězí RPG (pokud možno se vztahy mezi postavami) a FPS (ty oldschool miluju). Mám rád ale i logické minimalistické hříčky, HOG tituly a hry odpočinkovějšího rázu. Výjimečně sáhnu i po nějakém tom coopu, ale jsem extrémně vybíravý, pokud se jedná o spoluhráče. Naopak zcela totálně selhávám u skákaček, kde se ukazuje, že i kdyby mi šlo o život, tak nedokážu perfektně doskočit na jednu jedinou pohybující se plošinku.
Oblíbené hry mimo Steam: Eternal Darkness (hráno skrz emulátor, nejlepší hra inspirovaná Lovecraftem!), Fire Emblem: Three Houses (hráno na Switchi, parádní taktická hra se vztahy mezi postavami), The Division (hráno ve dvou, potažmo třech lidech a pokaždé to byla nesmírná zábava), Ghost Recon Wildlands (to samé co u The Division), Dead Space 3 (dvakrát dohráno v coopu a byl to super zážitek, ve kterém jsem rozhodně neustále neumíral při průletu kolem asteroidů...) a Alan Wake 2 (hra je na podělaném Epicu, ale její kvality jsou nepopiratelné a je to úžasný zážitek).

Lily
14. 3. 2006 - 10. 3. 2019

Přátelství s tou nejúžasnější ženou v mém životě
15. 7. 2016 - 3. 12. 2019 a 15. 7. 2021 - 19. 10. 2022

Já věděl hned, že každým slovem klame,
ten mrzák zchátralý, v očích zlý jas,
a lačně prahne poplést mě a zmást,
rty zaťaté v té zášti dobře známé,
jež bez milosti všechno živé láme —
že novou oběť zkosit chce jak klas.

Co jiného by rád, ten s křivou holí,
než zhoubnou lží svou past mi nastražit,
v níž poutníkům všem život chtěl by vzít,
kdož se s ním střetnou cestou mezi poli?
Já tušil, epitaf že v duchu volí,
jímž stvrdit chce můj mrtvý klid.

Pokud se pustím směrem, kterým kyne,
na stezku vkročím, o níž pověst praví,
že nikdo nevrátí se po ní zdravý —
číhá tam Temná věž, kde hrůzně zhyne.
Však pro mne přesto není cesty jiné;
nechť moje trápení tam osud zdáví.