Ponořte se do hlubin melancholické mysli a vyzkoušejte si jaké to je být disco detektivem.
Věřte mi. Je to zážitek, který z hlavy jen tak nedostanete.

Po Pillars of Eternity jsem se zamiloval do žánru CRPG - tedy velkou část gameplaye tvoří text, potažmo vyprávění příběhu. Zde je to takřka 9,5/10 případů text. Všude jen text. Text, text, TEXT a tady je taky... další text... Krucinál, na konci se cejtíte jako zasranej poeta, protože to co hra nabízí nejsou jen žvásty scénáristů z pomocný školy (dívám se na tebe Sračkofielde). Je to opravdu myšlenkami nabytý příběh plný: záhad, kryptických, kapitalistický (či jiných ideologických systémů), filozofických, existencionalistických nebo jen něco ve stylu "[KOPNOUT DO ODPADKOVÉHO KOŠE] nemám tě rád, odpadkový koši" odpovědí.
Ta hra je geniální. Já jsem ještě nehrál nic s tak moc velkým přesahem. Magický realismus jede na plné oprátky a svět je díky tomu krásný, tajuplný, ale také velice smutný a skomírající. Jde vidět, že inspirace vývojářů ZA/UM napodobit život západních Čech se jim opravdu povedl.
Disco Elysium není tak úplně disco příběh. Hra absolutně, ale že vůbec nevede za ručičku. Je to síla spoléhat jen sám na sebe (a to někdy v podnapilém stavu) a na vašeho věrného parťáka Kima Kitsuragiho.
Někdy vám příběh vykouzlí úsměv na tváři, někdy zas se zašklebíte, že nerozumíte některým cizím slovům a možná se i tak něco přiučíte.
Jakým budete poldou je čistě na vás. Já skončil jako moralistický lítostivý artpolda, snad se všemi možnými drogami v těle. A víte že se mi to docela i podobá? To nastavené zrcadlo, které hra vrhá jak na samotného hráče, tak na náš svět je opravdu dechberoucí.
Já si to jdu určitě dát ještě jednou. Trochu jinak, naštvat některé jiné postavy, najít jiné taktiky, jiné cesty... To víte, myšlenky inframaterialismu se musí budovat za studena.
Hlavně se nebát experimentovat. Hra vyloženě k tomu vybízí.


https://steamproxy.net/sharedfiles/filedetails/?id=3060191058