Recent reviews by Vashec

Já chtěl bych být ten nejlepší,
jak nikdo přede mnou.
Tu zkoušku musím zvládnout sám,
a crafting je věc má.

Celou zemi vytěžím,
paldium posbírám.
Chci tu Paly polapit
a jejich maso žrát.

Palové!
Všechny chytit máš!

To jsem já i ty,
můj gameplay nic nezmění.
Palové!
Oh, můj otroku nej,
svět se zdá být bugnutej.

Palové!
Všechny chytit máš!

V coopu spolu jít,
tvé skilly jsou pověstný.
S bazukou se půjdem prát.
Paaaalooovéééé!

Všechny chytit máš!
Všechny chytit mám!

Dobrou baseku postavím,
dřeva mám tak akorát.
O své místo u ohně
ale musím bojovat.

Pojď se mnou, teď šanci máš,
bosse máme před sebou.
Spustíme obří detonáž,
tak buď mou záštitou.

Palové!
Všechny chytit máš!

To jsem já i ty,
můj gameplay nic nezmění.
Palové!
Oh, můj otroku nej,
svět se zdá být bugnutej.

Palové!
Všechny chytit máš!

V coopu spolu jít,
tvé skilly jsou pověstný.
S bazukou se půjdem prát.
Paaaalooovéééé!

Všechny chytit máš!
Všechny chytit mám!
Palové!

Možná se pletu, ale nemůžu se zbavit dojmu, že stejnou nebo alespoň podobnou herní mechaniku, jež tvoří základy Don't Scream, nemá žádná jiná hororovka. Inovativní přístup v rámci tohohle žánru působí jako svěží vítr, který už byl fakt zapotřebí. Ne že by ostatní hororové gamesky nebyly kvalitní (to rozhodně ne!), ale vývojáři se zřejmě báli experimentovat na rozdíl od dvojice Joure & Joe, jež svůj walking horror simulátor zkrášlila VHS filtrem a nastavila mantinely v rozmezí 18 minut s dopomocí pomalé, veeeeelice pomalé chůze + jako menší pojistka, aby nikdo z hráčů nepřišel o patřičný zážitek - jakmile přestanete chodit, odpočet času se automaticky zastaví. Takže jakákoliv snaha o bezpečný a pohodlný "průchod" hrou je předem marná.

Počet jumpscarů a jejich intenzita je různorodá a úzce spjata se samotnou chůzí. Potkáte několik variací na podivné, bizarní až odpudivé výjevy, na které běžný houbař rozhodně v reálu nenarazí. Jediné, co to zatím kazí, je bezcílnost vaší lesní procházky. Chtělo by to nějaké vedlejší úkoly, příběhovou záminku, nebo jiný konkrétní cíl, za kterým bychom se mohli vydat, zaměstnat tak svoji mysl a díky tomu zapomenout, že bychom si měli dávat pozor na vlastní křik! Někdy ale ani ten nemusí přijít, abyste prohráli. Párkrát se mi stalo, že jsem prohrál jenom kvůli tomu, že jsem nohou ťuknul do stolu, jindy zase moc vydechl, nebo se dopustil jiné neopatrnosti.

Takže rozhodně doporučuju si snížit snímání mikrofonu o maličko víc, než by se vám mohlo zdát vhodné. Ušetříte si tím nejen čas, ale taky nervy. Nicméně musím uznat, že celkově Don't Scream působí hodně nadějně. Pokud se tomu budou vývojáři věnovat natolik, jak zatím horlivě slibují, mohla by se z toho za nějaký čas vyklubat víc než jen průměrně dobrá hororovka. Budu jim držet pěsti, ať se jim dílo podaří.

Tohle-bylo-peklo! Dohrál jsem to jenom proto, že jsem nenapravitelný perfekcionista, jinak bych se na to fakt vykašlal. Přestože jde o nejteplejší farming simulátor ever, nic to nemění na skutečnosti, že gameplay je naprosto otřesný. Pěstujete/chováte různé potraviny/zvířata, abyste pak produkty z nich následně doručili svým zákazníkům. A během vašeho progresu se vám postupně odkrývají jejich životní příběhy. To sice může znít lákavě, ale bohužel jde jenom o takovou chabou vábničku. Veškerý děj je totiž podán formou dialogu. Jediné scény, které jsou zpracovány graficky, tak jsou pikantní CG arty, jež samy o sobě nevypadají zrovna moc kvalitně. A aby toho nebylo málo, animace k těmto artům jsou zamčeny za paywallem. Přesněji řečeno, jsou 8x zamčeny – co postava, to 15 dolarů. Dohromady to tedy dělá 120 dolarů (cca 2 700 Kč)!

A to vzhledem k úrovni propracovanosti zmíněných artů rozhodně nestojí za tolik peněz. Existují levnější gay hry s daleko lepším CG artem jako např. Camp Buddy: Scoutmaster Session. Navíc není to jenom o tomhle. Dalším velkým nedostatkem je, že tvůrci levelování nemilosrdně zastropovali. Jakmile dovršíte 30. úroveň, tak vás hra dál nepustí a to přesto, že vidíte možnosti postupu v rámci odemčení dalších výrobků a zvířátek. Pravda, je přislíbený nový content včetně pokračování příběhů, ale kdy se ho hráči dočkají, je velkou neznámou. Snad jediné velké plus bych dal za možnost vypnout stereotypní hudbu a zvuky, které po x hodinách hraní začnou být dost únavné ne-li rovnou otravné.

Pokud tedy vyloženě nechcete hrát další z dlouhé řady farming simulátorů, tak tohle můžete směle přeskočit. Nestojí to za váš drahocenný čas. Neudělejte stejnou chybu, jako jsem udělal já. To už si raději zahrajte piškvorky nebo Starfield.

Camp Buddy: Scoutmaster Season je jedna z nejlepších yaoi vizuálních novel, které jsem měl zatím možnost hrát. Příběh navazuje na první díl, ale pokud jste neměli příležitost si jej zahrát, nevadí. Scoutmaster Season dokáže fungovat sama o sobě. Jediné, o co budete ochuzeni, je radost z drobných cameo rolí. Ale po všech ostatních stránkách budete naprosto spokojeni! Děj sice není tolik rozvětvený jako v prvním díle, ale přesto se větví poměrně solidně. Přiměje vás to si hru zopakovat minimálně jednou. A to díky dvěma rozdílným cestám – jedna vás (jakožto hlavního hrdinu, skaut vedoucího Yoshiho Nagiru) zavede k prezidentovi kempu, panu Goro Nomoruovi, druhá k místnímu kuchaři Aidenu Flynnovi.

Nespornou výhodou je, že ať už se během hry budete rozhodovat jakkoliv, čeká na vás spousta unikátních CG artů, jejichž kvalita je nekompromisně luxusní! K tomu se ještě pojí celá řada pikantních scén. Tvůrci se nebáli experimentovat a být co nejpestřejší. Je poznat, že si se svojí hrou poměrně slušně vyhráli – počínaje poutavými dialogy, přes vtipné momentky, až po dobře vystavěné zápletky. Hráč se dozví backstory k postavám, které v prvním díle nedostali tolik prostoru. Seznámí se s novými postavami, mezi nimiž si určitě najde svého oblíbence. Každá z postav je natolik výrazná (povahově, svými záliby atd.), že ji nelze přehlédnout nebo s někým jiným zaměnit.

Na stejně kvalitní úrovni jsou i minihry, jež zajišťují nemalé zpestření, aby hra neuvízla v bahně stereotypu. Podobně na tom je hudba, která sice není žádným velkolepým spektáklem, ale to si samotné téma letního tábora ani nežádá. Právě ta lehkost v tónech bravurně dokresluje příjemný dojem z celkového pojetí. Pravda, místy je Camp Buddy až bolestivě naivní a idealizuje některé věci až nezdravě moc. Ovšem možná právě tohle byl účel – oprostit se od reality a nechat se nést na vlně eskapismu. Vřelost a teplo sálá z letní tématiky, z každého dialogu, z každé ideje, jež se prolíná celou hrou. A věřte mi, nebude vám horko jenom z toho ;)

Ani druhý díl nebyl ochuzen o animace, jež dokáží CG artům vdechnout nový život. Takže si (prozatím jenom v některých scénách!) budete moct užít sexík se zcela plynulými příra- teda! Pohyby, samozřejmě pohyby xddd Bez ohledu na vaše preference budete mít příležitost si vychutnat velice žhavý yaoi materiál. A pro případ, že by vám to bylo málo, autoři tentokrát připravili zajímavé překvapení! Přímo v hlavním menu můžete objevit v jednom ze stanů několik extra bonusů – jako např. všechny odemknuté minihry, postavy a jejich alternativní šatník, herní opening, playlist se všemi songy + to nejlepší na závěr! Budete mít možnost odhalit crack scény.

Obsahu je tu vskutku požehnaně! Čímž bych chtěl poděkovat všem tvůrcům ze studia BLits Games za jejich skvělou a poctivou práci. Takové úsilí a péče o (chtělo by se říci) “pouhou“ vizuální novelu se moc často nevidí. Celkové zpracování je na tak vysoké úrovni, že se v rámci žánru gay vizuálních novel najde jen pramálo důstojných konkurentů. Takže ano, můžu vám tuto hru s čistým svědomím jen a pouze doporučit. Návštěva Camp Buddy bude pro vás vítaným osvěžením, kde prožijete spoustu příjemných chvil, rošťáckých úletů i hořkosladkých odhalení. Ale jádro toho celého zůstane naprosto nevinné a plné radosti. Protože o tom celé Camp Buddy je – nebát se a mít chuť vytvářet si krásné vzpomínky ^–^

Hru jsem dohrál dvakrát - jednou před 2.0 updatem, a podruhé po něm. A musím uznat, že ten rozdíl je docela markantní. Především v tom, že je příběh konečně řádně ukončen. Díky časovému skoku nabral epilog úplně jiný feeling. Celý příběh tím získal obsah, jenž v původní verzi dost znatelně chyběl. Dokonce jsme se dočkali rozdělení do tří kapitol, které není pouze symbolické, ale odděluje od sebe tři rozdílné (herní i příběhové) části. Možná by někomu mohlo vadit, že příběh končí příliš naivně - skoro jako v pohádce, mně to ale naopak přišlo sympatické. Koneckonců ani jakožto celek nepůsobí Lucid Dream jako skutečná hororovka. Přestože má temný vizuál a děsivé prvky, o napětí a nervy drásající atmosféře nelze vůbec hovořit. Spíš jde o mysteriózní drama, kdy skrze zápisky, nemocniční záznamy a další střípky hráč skládá dohromady mozaiku o "nehodách" a neblahých událostech, které se v ústavu odehrály.

Celkově art působí velice mile, přívětivě. Sice ano, určitě by se našly jiné hry s propracovanější CG, to však nijak nesnižuje hodnotu téhle hry. Vnímám ji jako lehký, lehoučký nadprůměr, co sice neoslní, ale v rámci svých možností dokáže potěšit. Snad jediné, co svojí kvalitou víc vybočuje, je soundtrack. Konkrétně hlavní hudební motiv (ten můžeme najít např. v herním menu nebo v traileru) je naprosto dechberoucí a má v sobě neobyčejné poetické kouzlo. Klidně bych si jej dokázal představit u jakékoliv romantické vizuální novely. Což opět jenom potvrzuje můj celkový dojem, že si Lucid Dream na hororovku jenom hraje, ale ve skutečnosti je to srdceryvné drama o tragických lidských osudech, které primárně cílí na nejrůznější emoce, jenom ne na strach. A ne, ani ta lidl Samara na tom nic nezmění XD

dohráno na streamu ✓