Hledání ničeho
To, čemu psychiatři říkají "schizofrenie" (přesněji "symptomy/projevy schizofrenie"), nemá žádnou příčinu, protože to je defaultní stav.
Schizofrenie je "porušování sociálních norem osamocenou osobou/osobou nezačleněnou do společnosti". A člověk se rodí jako nezačleněný do společnosti/osamocená osoba a jako neuznávající sociální normy. Čili být schizofrenik nemá žádnou příčinu; příčinu má jen nebýt schizofrenik .

Je to přesně totéž jako s být negramotný nebo být starý mládenec. Negramotnost nemá žádnou příčinu; příčinu má jen gramotnost. Staromládenectví nemá žádnou příčinu; příčinu má jen ne-staromládenectví. Ještě lepší příklady jsou jazyky, náboženství a politické preference. Nemluvit maďarsky nemá žádnou příčinu; příčinu má jen mluvit maďarsky...

Totéž platí pro autismus, tj. pro nežádoucí chování dětí. Autistické chování určitého dítěte jistě má příčinu (v nejširším smyslu slova). Ale neexistuje "věc způsobující, že se dítě chová autisticky". Přesněji, existence autistického chování, existence třídy "autismus" neimplikuje existenci své příčiny. A že tomu lidé věří a takovou příčinu hledají, je jen důsledek logické chyby spočívající v tom, že popisný koncept začal být pojednáván jako kauzální.

Takže otázka zůstává:
Pokud popis osoby jako negramotné, nevyžaduje existenci "něčeho, co způsobuje negramotnost", proč by měl popis osoby jako autistické vyžadovat existenci "něčeho, co způsobuje autismus"? Je to přece úplně stejný logický vztah, nebo ne? V čem je rozdíl?

"Jenže schizofrenie není kvalita chování. Schizofrenie je onemocnění."

Je takový problém říkat o lidech, kteří se chovají nežádoucím způsobem, že jsou nemocní? Není to možné? Je. Nemohlo se to institucionalizovat? Mohlo. A stalo se to

Szaszián