vykuř danču
↓↓↓↓↓

přichází špatnej den

keď hentamta čajka sa kluzala na chodniku
a nadávala mi gadžovskej belku
ja už věděl že som zpátky doma, víš co
mezitím mne cigen se ptal: "nechceš geco?"

jako každej den si du do večerky ciga kupit
pozeram.. dyk more čavo seknul kolo




ve sklepě

Něčí rudé děvčátko. Je skoro po všem.
Oči tvé se zavírají, uspi se mým zpěvem.
ať tě můžu utrhnout jak nedozrálý poupátko.

Jak chcípající nadragule na okraji lesa jsi překrásná. Zavři své víčka a pak ti na ně nalepim kameny. Nech si zdát do nekonečna o modřinách na tvejch nahejch stehnech.

Něčí rudé ruce. Je skoro po všem.
Jsem nevinný i když se tebou páru nožem,
když z mého srdce na tě svítí černé slunce.

Rudá mně omýva tvou slastí když na vnitřosti tvoje zírám. Teče mi slina po mojí držce když se do tě kudla zabourala ještě hloubš jak opilcovo nohy do sněhu.

Něčí rudé oči. Je skoro po všem.
Zorničky se zúžují když tě dávkuju opiem.
Ty vřele čekáš až se buchna v tvý žíle smočí.

Jsem závislý na krvi. 18 a počítám vás dál. Oplzle tě hladim po obličeji po kterém ti stéká poslední kapka slzy smíchaná s tvou krví z mejch čistejch rukou.

Něčí rudé plíce. Je skoro po všem.
Pomalu vydechni pod prázdnym novem.
Brzy nastane ta chvíle tak zvedni své líce.

Jsi jako Múza. Vykřikuješ svým krásným hlasem muziku zoufalé beznaděje když ti vypaluju do zad kroužek žhavou ocelí a pach spálené kůže mi říká, ať nepřestávám.

Něčí rudé uši. Je skoro po všem.
Chvějné srdce tvé se bude ozývat krchovem.
S teplou kapkou krve se víc podobáš Venuši.

Vášnivě zírám na krvavý krůpěj stékající po tvých smyslných ňadrech až k tvýmu útlýmu pasu a dlouho po dopadu na studenou podlahu v mých uších rezonuje.

Něčí rudé prsty. Je skoro po všem.
Ještě vás párkrát praštim kladivem.
Pohraju si s tebou dokud ti žíly nepraskly.

Chlípně ti ukousávám zbytky rtů a hravě tasim tesák a krájim si z tě maso když z bolesti jsi roztrhla plastová pouta. Ach ty něčí rudé děvče, je skoro po všem.

Něčí rudá kolena. Je skoro po všem.
Za chvíli budete viset pod dřevěným krovem.
Hněvem čumíš na mně. Už nejsi vyděšená.

Polibek smrti ti nalepim na tvoje krvavý rty s otevřenejma očima. Teď už nastává ta chvíle. Milostně se natahuju. Padá na tebe moje kudla a ty chladně zíráš do mých očí.

Něčí rudé rty. Už je po všem.
Stojíš pred smrtí a prosíš mně svým hlasem.
A stejně... jsem já ten co se uvidí s čerty.

Něčí rudé děvčátko. Už je po všem.
Proč jsem já ten ležící s otevřeným břichem?
Tys mi vzala nůž. Ach mé krásné poupátko.




teror

V městskym bludnym kruhu, temnotou se motal,
chlápek, stínem posedlej, černý verše opakoval.

Začal svůj pohřební pochod, srdce mu očima hnulo,
V jeho mysli jen poupě hněvné, co na duši se mu podepsalo.

V přítmí se hnal, jeho kroky pozůstalosti zasypávaly cesty,
Pod maskou výrazu nechápavosti, jeho srdce pláč neslyšně vstřebávalo.

Nedopalky cigaret třesoucích se rtů,
V rukou hranic morálky topí absintovou tmu.

V cárech tancujících v suchém větru zneužíval víry lidu.
Ve stínech ulic úzkejch se blížil a zpíval muziku malevolence

A nakonec, na ulici u tržnice, kde čas se zastavil,
chlápek ztracený, jeho stín hasne spolu s nadšením smrti, co ho krmí snovými zahrádkami s pochcanými trávníky lepších zítřků

Pánovo vize zvrácený,
Předešel pokojným koncům, chtěl tvořit peklo
Žebral o prokletí, aby ho v srdci pohltilo.

cvak. cvak. bum.

Jeho teror byl poznámkou jedné symfonie,
Kde každý takt byl výstřelem pušky do srdce harmonie.

Dny, plný smutku a strasti, kdy lid se v teple domů tmí,
a ti druzí na ulicích hovada krmí.


- "smrt imperialist