Ischemická choroba srdeční (ICHS) je označení pro skupinu chorob, které jsou způsobeny ischemií myokardu. Příčinou je patologický proces v koronárních (věnčitých) tepnách, nejčastějším případem je ateroskleróza, která způsobí ve více než 95 % případů. Kromě postupného vzniku aterosklerózy tepen se na vzniku zejména akutních forem podílí vznik trombu (krevní sraženiny) a vzácněji spazmu (stah – většinou v místě, které bylo poškozeno aterosklerózou). K nedokrevnosti myokardu mohou vést i jiné příčiny. Například, ke vzniku anginy pectoris může vést těžká anémie, kdy sval trpí nedokrevností.
Vysoký výskyt ICHS v naší populaci je výsledkem působení rizikových faktorů, které se dají dělit na ovlivnitelné a neovlivnitelné. Mezi ovlivnitelné řadíme arteriální hypertenze, obezitu, nedostatek fyzické aktivity, kouření a mezi neovlivnitelné patří věk, pohlaví, genetika. Prevence tohoto onemocnění spočívá v dietním nebo medikamentózním snížení krevních tuků.

Anatomie
Srdce (cor, kardia) je dutý svalový orgán kuželovitého tvaru, je uložený v dutině hrudní za hrudní kostí mezi pravou a levou plící. Naplněné krví váží zhruba 250-350 g a je podobně velké jako pěst jeho nositele.
Srdce je obaleno v ochranném vazivovém vaku, označovaném jako osrdečník (perikard), z vnější strany je kryto vazivovým listem epikardem. Mezi oběma vazovými blánami je štěrbina, která je vyplněna malým množstvím kapaliny (perkardiální tekutina) a má funkci snižovat tření a usnadňovat pohyby srdce. Pod epikardem se nachází srdeční svalovina (myokard), která tvoří vlastní stěny srdce. Vnitřní výstelka srdce je tenká blána endokard.
Srdce je svislou svalovou překážkou děleno na pravou a levou polovinu a každá polovina se brázdou věncovou rozděluje na tenkostěnnou horní předsíň (atrium) a silnostěnnou komoru (ventriculus). Mezi pravou předsíní a pravou komorou je chlopeň trojcípá (trikuspidální) a mezi levou síní a levou komorou je chlopeň dvojcípá (mitrální). Jejich funkce je zabránění zpětnému toku krve. Srdce funguje na systému srdečního cyklu. Srdeční cyklus je série stahů a uvolnění srdeční svaloviny. Srdečnímu stahu říkáme systola a uvolnění diastola. Po systole síní a komor nastává diastola celého srdce. Série kontrakcí srdce se u zdravého dospělého člověka opakuje 60 - 90krát za minutu. Srdce je jako ostatní orgány inervováno vegetativními nervy – sympatikem a parasympatikem. Sympatikus zrychluje a zesiluje činnost srdce, para sympatikus jej zpomaluje a oslabuje.
Z aorty vystupují dvě koronární (věnčité) tepny. Pravá věnčitá tepna zásobuje myokard přibližně pravé poloviny srdce. Levá věnčitá tepna se po odstupu dělí na dvě větve a vyživuje levou část srdce.
ICHS je souhrnné označení chorob, které jsou způsobené ischemií myokardu, na podkladě patologického procesu v koronárním řečišti.


Ischemie je stav kdy do určitého orgánu či tkáně je nedostatečný přísun krve, to znamená nedostatečný přísun kyslíku a také špatné odplavování zplodin metabolismu. Při delší či úplné ischemii dochází k nekróze.
Důvodem ischemie koronárních tepen jsou tři faktory, a to ukládání aterosklerotického plátu, uzávěr trombem a spazmus. Nejčastěji se jedná o uzavření věnčitých tepen aterosklerotickým plátem, což je chronické poškození cévní stěny ukládáním tuků, které vede k endoteliální dysfunkci, při které dochází k poruše funkce a struktury jednobuněčné výstelky cév endotelu.
Nejvýznamnějšími faktory, které poškozují endotel jsou nikotin, hypertenze, glukóza a lipidové částice u diabetiků a obézních pacientů. Na poškozeném endotelu se agregují krevní destičky, a to vede ke vzniku trombocytu, který je schopen tepnu uzavřít úplně. Uzávěr postihuje levou i pravou koronární arterii a je důležité kde k uzávěru dojde, protože čím periferněji leží uzávěr, tím je rozsah poškození menší
Ischemická choroba srdeční se projevuje různými příznaky, hlavním faktorem, který ovlivňuje klinický obraz je, v jakém místě k zástavě průtoku dojde a na jak dlouhou dobu. Nedokrevnost nám způsobí nedostatek přísunu živin, tudíž je sval poškozen a přestává plnit svou funkci. Nedostatek průtoku krve může způsobovat bolest na hrudi, až po srdeční selhání, či dokonce náhlou smrt. Průběh bývá symptomatický, ale může vzniknout také bezpříznakový.
Typickým příznakem pro nedokrevnost srdečního svalu je ostrá šokující bolest svíravého či pálivého charakteru, lokalizována za sternem vystřelující do horních končetin, mezi lopatky, do krku či epigastria. Nazývá se stenokardie. Tento příznak může trvat i několik minut, doprovází ho i vegetativní příznaky, jako je nauzea, pocení, zvracení. Vzniknout může v klidu, po fyzické námaze, ale také i po námaze psychické. Důležitá informace je, zda příznak reaguje na léčbu nitroglycerinem, který se podává pod jazyk.