Install Steam
login
|
language
简体中文 (Simplified Chinese)
繁體中文 (Traditional Chinese)
日本語 (Japanese)
한국어 (Korean)
ไทย (Thai)
Български (Bulgarian)
Čeština (Czech)
Dansk (Danish)
Deutsch (German)
Español - España (Spanish - Spain)
Español - Latinoamérica (Spanish - Latin America)
Ελληνικά (Greek)
Français (French)
Italiano (Italian)
Bahasa Indonesia (Indonesian)
Magyar (Hungarian)
Nederlands (Dutch)
Norsk (Norwegian)
Polski (Polish)
Português (Portuguese - Portugal)
Português - Brasil (Portuguese - Brazil)
Română (Romanian)
Русский (Russian)
Suomi (Finnish)
Svenska (Swedish)
Türkçe (Turkish)
Tiếng Việt (Vietnamese)
Українська (Ukrainian)
Report a translation problem
všechno se zdá být v pohodě, dokud nezemře.
Pak zrudne vzteky, do klávesnice buší,
ať je to on nebo někdo jiný, nenávidí onreje!
„Co to je za hru? Proč mě zase zabili?
Tohle není moje vina, to oni jsou k ničemu!
Vždyť jsem měl 5 killů, co to zas je za náhody?
Všichni jsou nuly, co mi kazí poslední šanci!“
Patrik křičí, je celý bez sebe,
po každé smrti, jak by měl v ruce sekeru.
„Onrej, ty debile, co mi to děláš?
Místo abys hrál, tak mi hru kazíš!“
A tak se to táhne, každý zápas jak noční můra,
Patrik v křeči, nervy na hraně,
onrej mu nic neudělal, ale přesto ho nenávidí,
dokud hra neskončí, a zase začne vyjíždět znovu.
Tak skončí zápas, ať vyhráli nebo ne,
Patrik se zamračí, zapálí cigáro,
„Příště už to budou oni, co umřou první,
na onreje nikdy nezapomenu!"