Drahokam české herní tvorby se po několikaletých modlitbách fanoušků vrací ve vylepšené verzi!

Když jsem tuhle zprávu četl poprvé, musel jsem se štípnout, jestli nespím, protože i já se zařazoval mezi ty fanoušky, kteří doufali, že se o tomhle jednou dočtou.

Pro mě, zalitého vlastence, byla samozřejmě povinnost si hru okamžitě po oznámení předobjednat, protože jsem ji hrál už snad ve svých šesti letech, a teď, se po třinácti letech od mého prvního zážitku měla hra vrátit - vylepšená a s rozšířeným příběhem. Obrovský hype při prvním traileru - "Vždyť my v Mafii budeme mít motorky!" . V tuhle chvíli jsem se cítil znovu jako to šestileté dítko, co se s Tommym snažilo být ten nejlepší gangster Salieriho rodiny, naprosto šťasné a natěšené, co se bude dít dál a rok co rok se ke hře vracelo.

Bohužel, s dalšími trailery moje očekávaní upadalo a upadalo. Celkové nadšení zazdilo oznámení, že hra bude využívat enginu bez pochyb největšího neúspěchu této série - Mafie III. Představa toho, že režim střelby a jízdy z mého jediného nedohraného kousku mafiánské série se má vrátit a být použit v návratu snad toho největšího českého herního drahokamu ve mě uhasila oheň nadšení a natěšení.

Autoři sice ujišťovali, že tento engine má být přizpůsoben tomu, že Tommy není jako Lincoln vysloužilým vojákem, a že to na gameplayi bude poznat, stejně jako u režimu jízdy, který měl být vylepšen. Sliby chyby - Tommy se v přestřelkách pohybuje a střílí jistě, jako kdyby se účastnil bitvy u Verdunu. Ruce během střelby a měnění krytů přehazoval jako Billy The Kid a například ve Smrti Umění měl podle mě náš pistolník až kriticky málo nábojů. Vždyť v klasické Mafii měl snad ke každé zbrani těch nábojů k dispozici dvojnásobek.

Přesouvaje se k režimu jízdy musím uznat, že nejvíce povedený remake dostala mise Fairplay, která mě opět, jako při každém průchodu původní Mafie, téměř dohnala k sebevraždě. Při klasické obtížnosti je závod spíše RNG, ale po stránce enginu mě k sebevraždě vedla příšerná fyzika kolizí a samotných aut. Když mi auto poprvé udělalo salto při nájezdu na okraj, doufal jsem, že se jednalo pouze o ojedinělý bug. Bohužel, opak byl pravdou a projet některé série zatáček bylo těžší, než projíždět například Sainte Devote, či Nouvelle Chicane ve Velké ceně Monaka v F1. Chápu, že moderní formule mají přítlačná křídla, ale salto by vám po nájezdu na kraj tratě její předchůdkyně ze 30. let opravdu neudělala - a to ta křídla taky neměla. Režim jízdy byl i mimo trať převážně arkádový, nezábavný a hlavně nepředvídatelný. Auto pokaždé reagovalo úplně jinak.
(Pochopitelně si zde jako při vydání první Mafie nebudu stěžovat, že mi auta přišla moc pomalá, jak tomu učinili američtí fanoušci čísla jedna, kterému současně konkurovala GTA 3. Na druhou stranu, nutno uznat - Bolt Ace měl pod kapotou určitě o koně navíc.)
Policejní honička během mise Melouch mi trvala necelou minutu, to samé v misi Jen tak pro radost, kde jsem na policejní auto ani nenarazil, ale i tak jsem do skladu dorazil s rozstřelenou bednou.

Co se dabingu týče, místy se mi chtělo plakat, ale někdy jsem seděl na kraji židle s husí kůží.
Buďto mám rozbitá sluchátka, anebo byl dabing prostě zvukově nekvalitní.
Změněná charakteristika postav (která mimo jiné také velmi ovlivnila požitek ze hry) možná měla za důsledek, že mi některé obsazení neseděla. Těšil jsem se hlavně na energického Petra Rychlého, ale charakter nového Paulieho mi ho bohužel nedodal, za což nelze vinit dabéra.

Abych tu jen nekritizoval, musím smeknout před Radkem Hoppem, který rozmluvil Ralpha a zamiloval jsem si ho už v preview verzi hry, u toho mě až mrzelo, že neměl delší repliky, jako v jedničce, kdy jsme u Ralphieho vyzvedávali každou misi auto.

Další hvězdou byl také Luděk Čtvrtlík, který zazářil hlavně v kapitole Smrt umění, kde byl naprosto famózní a obrovskou husinu mělo při jeho promluvách mé devatenáctileté já, jako tehdy to šestileté.

Rozšířený příběh nebyl zase tak rozšířený, například interakce s Lucasem Bertonem zmizely, jako Morellovo letadlo z oblohy.
Příběh byl z mého pohledu naopak osekaný, ale myslím, že pro člověka co nehrál originál Mafie, by byl určitě zajímavý a pohlcující. Klobouček Danovi Vávrovi, že i po 18 letech lze jeho scénař považovat za umělecké dílo, i když se některé části vyndají,

Podtrženo sečteno: Remaster jsem dohrál poprvé a naposledy, pokud někdy budu vyprávět svým dětem, jak jsem hrál Mafii dokola a dokola, tak jim budu muset zdůraznit, že i po vydání remasteru jsem hrál pouze originální verzi.
Hra byla pojata arkádově a já už se jen s každou přibývající misí modlil, ať co nejrychleji skončí, protože oproti tomu očekávání, co si vypracovala, jsem byl opravdu hodně zklamaný a hrou neupoután.

Jako opravdu velký fanoušek Mafie se zármutkem na srdci říkám, že tohle mi přijde jako nedodělaný kousek, a když zavřu obě oči, tak to je průměrná hra oproti těm, co jsem kdy hrál. Bolí to říct, ale kdybych splňoval podmínky, požádal bych o vracení peněz, tohle opravdu není hra, za kterou by se mělo platit 1200 korun, spíš polotovar, za který by si Hangar 13 měl účtovat maximálně 500 korun a mohl to nazývat demoverzí.

4/10