Recent reviews by Happy_Porg

Do Ricky Runnera jsem naskočil někdy začátkem října díky shlédnutí pár videí na Youtube. Říkal jsem si "jó, vypadá to hezky, nabízejí to zdarma, tak to vyzkouším, třeba mě to na dvě-tři hodinky zabaví."
Chyba lávky.
Hour count tady na mém Steamu si vynásobte cca třemi. A to nemám na hraní moc času, povětšinou hlavně hodinku po večerech.
Ricky Runner je taková ta "ještě jednou to zkusím a půjdu spát" hra, od které nejednou budete odcházet někdy nad ránem s náběhem na karpály v levé ruce a očima jak angorskej králík, v žilách vám bude proudit víc adrenalinu, než je zdrávo a na tváři budete mít pološílenej úsměv, protože na 185. pokus jste překonali někoho v tabulce o dva bodíky. Druhej den přijdete z práce, utahaní, ale nedá vám to tabulku nezkontrolovat... a spát odcházíte zase nad ránem, protože vám někdo ukradl pátý místo o bod a vy si to nenecháte líbit.
A že si to líbit nenecháte, na to vsaďte boty.
Je to hra, která vás, jako každá, táhne především do cíle. Ale jak se k němu dostanete, je hlavně na vás. Je to hra, která vás donutí si hrát, přemýšlet, vymýšlet vlastní cestičky tam, kde je ještě jiní nehledali (nebo hledali, ale jsou v TOP 5 a vy na 50. místě), krůček po krůčku a skůček po skůčku zlepšovat svoji trasu a donekonečna mačkat tlačítko pro restart, když vám nějaký ten krůček nebo skůček nevyjde. Je to velice originální počin, který se nadmíru povedl a pro všechny, které baví kompetitivní hraní, je to prostě must have záležitost.

Stupidní klikačka. Blbost, která se hraje sama.

Ale dukáty cinkají, o to tu běží.
10/10 dukáty můžou cinkat i offline

Kdysi dávno, za devatero horami, devatero řekami, asi 200 nahranými hodinami a tunou probdělých nocí, jsem v téhle hře prošel snad všechno. A teď se objevila za deset éček v Legendary Edition na Steamu. Je čas se znovu ztratit z reality.
A samozřejmě kecám, zdaleka jsem neprošel všechno.
Ale projdu.
Tuto hru doporučuje 11 z 10 Dovakhiinů.

S první postavou jsem chcípal jako na běžícím páse. Po nějakých patnácti hodinách jsem to vzdal, přišel rage-quit a hru jsem týden nezapnul. Pak jsem si založil druhou postavu a kromě pár exemplářů to pěkně hrnu zeširoka na jednu hromadu. Dark Souls 2 je především výzva, která vás nutí tomu dát všechno, čas, soustředění, touhu učit se a objevovat. Je to hra, která vás desetkrát za sebou vytočí, ale někdy nad ránem, půl hodiny předtím, než vám zvoní budík do práce, vás nechá zažít okamžik, kdy zařvete radostí a sami se poplácáte po rameni. Díky ní jsem si koupil PS3 a hraju předchozí díly souběžně s tímhle. Jestli nemáte čas, pevný nervy a máte rádi svoje kamarády, rodinu, psy, kočky a rybičky, utečte od téhle záležitosti a spalte za sebou všechny mosty. Protože jinak o všechny přijdete. YOU DIED.

Dojmy? Hrůza. Umělá inteligence je celkem tragická a od dvojky, kromě detailů, nevidím žádný posun. Zdá se mi, že jediné na co se vývojáři soustředili, je killcam. Třeba věc, jako hození mrtvého těla do vody? Vůbec. Tělo leži na vodě jako kdybych ho hodil na kus betonu. Vojáci předemnou stojí, řvou, rozhlížejí se a nejsou schopni žádné akce. Až když se jim plně ukážu, tak něco dělají. Paradoxně o 5 minut později mě voják vidí přes půl mapy schovaného v křoví. A na jakou že obtížnost to hraju? Z celkových čtyř na třetí. (druhá nejtěžší)

The Best. No more.