Czech translation only

Bydleli jsme na hranici města, a tak něž jsem vyrazil na náměstí pohlédl jsem ještě jednou na kamenný patrový domek, než jsem se otočil a zakalil si boty bahnitou cestou podél lesu. Byl den, avšak zimní slunce přes období Staršedi nesvítilo o moc více jak úplněk. Odlesky světla se třpytily v řídkém blátě jako stříbro v truhlici a já sotva viděl na zarostlou cestu. Každý nášlap v bahně mě držel více a více namístě skoro až prosíc ať nejdu dál. Bohužel šerost nebyla jen okolo, ale také v tom, co morový oblek držel, nuže jsem prosby bláta nezaslechl a trhal se mu ze spárů nadále dokud jsem nevyšel na lehký kopec s již položenými kameny. Blížil jsem se mostu Daleké Yersínie, přičemž cikády z lesů hráli orchestrem truchlícím nad mým odchodem. Jejich hraní jsem vždy obdivoval, a to hlavně z důvodu, že pro dvoutýdenní zpěv se pod zemí připravují celých šestnáct let. Nikdy jsem nepřišel na to, zda dávní umělci, jenž nejsou již mezi námi byly také takoví nebo jestli to dokonce nejsou jen duše umělců kteří se ještě nevzdali této temné době. Jednoho dne bych chtěl být cikádou prolétlo mi hlavou. V tu chvíli jsem se konečně zastavil a chvíli poslouchal zatím co jsem sledoval, jak v kulise slunce tancuje lesklá cikáda se světlou spirálovitou můrou.